Lysá nad Labem nepatří mezi ty významnější křižovatky, nikdy nebyla na těch nejdůležitějších cestách. Ačkoli byla jen zemědělská osada v úrodné polabské nížině, měla šlechtické sídlo – hrad, zámek. Proto byla regionálním střediskem – centrem dění nevelké oblasti, kde se koncentrovali řemeslníci, obchodníci, služby.

S tím souvisí výběr lidí určitých kvalit, lidských i profesních. To se pak naplno projevilo v době průmyslové revoluce, kdy v Lysé vznikají větší dílny a výrobní provozy.

Snad proto se Lysáci s oblibou hlásí k osobnostem, které se vypracovaly z tzv. nevelkých poměrů, k lidem, kteří to „někam dotáhli”. K těm nejvýraznějším patří tři lidé, kteří zanechali silnou dějinnou stopu a jejich dílo má i celospolečenský dosah – přesahuje tedy prostor i čas: progresivní hrabě Špork, akademický badatel Bedřich Hrozný a lékař inovátor Rudolf Jedlička. Jsou ale i další příklady, včetně současných, které táhnou…

ŠPORK? ŠPORK!

V roce 1647 lyské panství, zdecimované třicetiletou válkou, získává císařský generál jízdy Jan Špork. Buduje zde centrum nového panství. Špork byl neurozeného, selského původu, ale z prostého vojáka se vypracoval ve věhlasného vojevůdce a říšského hraběte. Ještě jeho synovi – hraběti Františku Antonínu Šporkovi – dávali prý někteří aristokraté nezřídka najevo, že jeho rodová linie je velmi krátká. A právě za tohoto mecenáše dosáhla Lysá největšího rozkvětu. Barokní rezidence v Lysé, nový farní kostel, zámeček Bon Repos, špitál Karlov, barokní krajina s poustevnami… Špork byl člověk, který držel prst na tepu doby, a u Lyských poddaných často se svými nároky narazil. Další rozvoj průmyslu a občanské společnosti v 19. a 20. století rozšiřuje i v Lysé možnosti zvolit si životní cestu a najít si své místo na slunci. Z města vzešly další pozoruhodné osobnosti…

HROZNÝ Bedřich (1879–1952)

Muž, který rozluštil jazyk starověkých Chetitů. Narodil se v Lysé jako syn evangelického faráře. Orientalista, znalec orientálních jazyků a klínového písma, archeolog, profesor. Vědec světového významu, cestovatel. Roku 1939 měl možnost emigrovat – odmítl; v téže době byl zvolen rektorem Karlovy univerzity. Roku 1940 mu bylo nabídnuto místo na ministerstvu školství – odmítl. V době nacistické okupace se jako rektor statečně postavil německým vojákům zasahujícím proti českým studentům na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy a vyhnal je. V Lysé je na jeho památku pojmenováno náměstí, kde má pomník a kde sídlí muzeum, které rovněž nese jeho jméno a v němž je i expozice věnovaná jeho dílu.