Proto jsme na začátku srpna oslovili zástupce jednotlivých krajů s prosbou o jejich doporučení na vzorové stavby domovů seniorů, které v posledních letech financovali a doporučili by nám jejich návštěvu. Koncem srpna jsme tedy vyrazili. Naši skupinu tvořili zástupci města, sociální komise i Domova Na zámku.

Prvním z navržených objektů byla právě dostavěná přístavba domova se zvláštním režimem při Domu kněžny Emmy v Neratovicích. Tento projekt financovalo Město Neratovice a jeho kapacita je 73 obyvatel. Jak už název napovídá, přístavba je určena pro seniory trpící demencí. Prostory jsou navrženy jako rodinná, bezpečná zázemí pro skupinky klientů, kteří zde budou trávit den, tak jak byli doma zvyklí. Vzhledem k tomu, že stavba byla otevřena v červenci tohoto roku, je zatím obydleno pouze jedno patro, další se budou postupně zaplňovat. Celý objekt je moderní, vybaven vším, co patří k současným trendům v péči o takto znevýhodněné klienty. Přesto na nás působil trochu nemocničním dojmem a naše představa toho, co chceme v Lysé, byla trošku jiná.

Druhým objektem, který jsme si vybrali k načerpání inspirace se stal Domov seniorů Dačice.  U tohoto objektu šlo o rekonstrukci jednoho z objektů areálu nemocnice a přístavbu nového křídla. V tomto domově nás přivítala velmi milá a vstřícná paní ředitelka, která nás provedla celým objektem doslova od sklepa až po půdu (v tomto případě po střešní terasu). Domov byl otevřen v roce 2018 a jeho obyvatelé se sem stěhovali z kláštera, který stejně jako náš zámek, již nevyhovoval požadavkům moderní doby. Objekt sám je navržen s takovým citem, že zde nepoznáte, která část byla rekonstruována a která je nová. Vše na sebe perfektně navazuje a skýtá potřebný komfort jak obyvatelům, tak zaměstnancům. Vše je zde navrženo tak, aby se zde obyvatelé cítili dobře a doslova jako doma a zároveň tak, aby měl personál ke své práci vše potřebné a aby mu práce byla ulehčena. Pokoje jsou 1-2lůžkové, každý s vlastním sociálním zázemím a malou kuchyňkou s mikrovlnou troubou a lednicí, takže jsme si opravdu připadali jako v malém bytečku. Na každém patře je společná malá jídelna s výdejnou jídla, a tak ti, co nechtějí jíst sami, mohou zde strávit oběd s přáteli. Na každém patře je místnost sester nebo pečovatelů, a tak obyvatelé v případě potřeby, vždy najdou pomoc, kterou potřebují. Nás zcela ohromily skleněné balkony a až k podlaze prosklené stěny pokojů, které umožňují výhled do zeleně i těm, kteří zůstávají upoutáni na lůžku. Na balkony lze vyjet i invalidním vozíkem, a protože jsou odděleny pouze naznačenými přepážkami z barevného skla, lze zajet k sousedovi a společně si popovídat o všem co obyvatele zajímá.  V posledním patře domova je pak krásná společenská místnost s malým podiem, promítacím plátnem a propojením na velkou střešní terasu, kterou lze využít při krásném počasí.

Velkým bonusem této návštěvy bylo, že se nám podařilo zkontaktovat architektonickou kancelář, která celý projekt navrhovala a oba hlavní aktéři díla, otec a syn Špulákovi, se s námi na místě velmi ochotně sešli a podělili o své zkušenosti s podobnými stavbami.

Snad největší pochvalou stavby bylo, když paní ředitelka na otázku starosty K. Marka „Co byste po pěti letech užívání udělala jinak?“, odpověděla „Vůbec nic“. Myslím, že to bylo nejlepší doporučení, kterého se muže projektantům dostat.

Tento domov byl pro nás příkladem a všichni jsme odjížděli plni dojmů a přesvědčení, že s dobrým projektantem, jde postavit objekt, který bude sloužit mnoha dalším generacím obyvatel.