Loading

ROZHODNUTÍ - Krajského úřadu Středočeského kraje - Domov důchodců a denní stacionář Lysá nad Labem

14.10.2009

V Praze dne:	5.10. 2009
Spisová značka:	SZ 129121/2009/KUSK REG/Bí
Č. j.:	131273/2009/KUSK
Vyřizuje:	Balounová/ 257 280 366

 

 

ROZHODNUTÍ

Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje (dále jen „odvolací správní orgán"), jako správní orgán věcně příslušný podle § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), v platném znění, a podle § 178 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád"), podle § 90 odst. 5 správního řádu

 

a)  odvolání, které dne 16.5.2008 podali:  LYSIN - Lyská iniciativa, Romana Smolíková, 9. května 1484, 289 22  Lysá nad Labem, Veronika Hallmanová, Palackého 10/42, 277 11  Neratovice, RNDr. Pavla Procházková, Komenského 588, 289 22  Lysá nad Labem, Vít Procházka, Komenského 588, 289 22  Lysá nad Labem,
Petr Bláha, Klicperova 1252, 289 22  Lysá nad Labem, Božena Grábnerova, Školní náměstí 53, 289 22  Lysá nad Labem (dále jen „odvolatelé"), proti rozhodnutí Městského úřadu Lysá nad Labem, stavební úřad (dále jen „stavební úřad"), ze dne 11.4.2008 č.j. SÚ/2032/07/Fia,  z a m í t á    a

 

b) rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 11.4.2008 č.j. SÚ/2032/07/Fia, kterým bylo Středočeskému kraji, IČ 70891095, Zborovská 11, 150 21  Praha, kterého zastupuje Obermayer Albis-Stavoplan s.r.o. IČ 45787867, zast. Ing.Jiřím Kovaříkem,  U mlékárny 290, 353 01  Mariánské Lázně, povoleno umístění  stavby : Domov důchodců a denní stacionář Lysá nad Labem č.p.13, Náměstí B.Hrozného 20 na pozemcích st.p. 22/2, 22/6, parc.č. 291, 294/2, 295/1, 297/1, 297/2, 297/3, 301/2, 301/3, 3451/1, 3451/11, 3458/2 v katastrálním území Lysá nad Labem (dále jen „stavba"),  p o t v r z u j e .

 

O d ů v o d n ě n í

Stavební úřad vydal dne 11.4.2008 pod č.j. SÚ/2032/07/Fia výše uvedené rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí odvolatelé podali  odvolání, ve kterém uvedli:

 RNDr. Pavla Procházková a Vít Procházka ,   LYSIN-lyská iniciativa,  Veronika Hallmannová :

1. V řízení bylo porušeno ust. § 25 odst.2 správního řádu a § 87 odst. 1 stavebního zákona, neboť veřejné ústní jednání nebylo dosud dle zákona ani oznámeno. 2.Územní rozhodnutí, tak bylo vydáno v rozporu s § 4 odst. 3 a 4 a § 36 odst. 3 zák.č. 500/2006 Sb. a § 87 odst. 1 zák. č. 183/2006 Sb., neboť jim nebyla dána řádná možnost seznámit se s ( novými) podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim před vydání rozhodnutí. 3.Rozhodnutí je tedy neurčité a nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, jak byla stavba umístěna, zároveň nebylo dosud rozhodnutí doručeno řádně, neboť nebyla doručena grafická příloha. 4.Bez příslušného vyjádření dle zák.č. 100/2001 Sb. není v tomto případě možno vydat rozhodnutí dle stavebního zákona, neboť není zřejmé, zda stavba nepodléhá posuzování dle tohoto zákona a zda není nutné vydání stanoviska: došlo též k porušení § 4 odst. 2 ( věta první) stavebního zákona. 5.Vzhledem k tomu, že navrhovaná stavba nerespektuje zejména architektonické a urbanistické charakteristiky daného území a strukturu jeho zástavby, je územní rozhodnutí vydáno v hrubém rozporu s § 20 odst. 1 vyhl. 501/2006 Sb., zároveň se jedná o rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a rozporné s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť zejména námitka týkající se rozlohy dané stavby v poměru ke stávající zástavbě nebyla v zásadě nijak vypořádána. 6.Napadené rozhodnutí o umístění stavby je tak vydáno v rozporu s § 20 odst. 1 a § 25 odst. 1 vyhl. 501/2006 Sb. a v rozporu s § 90 písm. b) a c) zák. 183/2006 Sb. jedná se též o rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a rozporné s § 68 odst. 3 správního řádu. 7.+8.+9. Stavba je v rozporu s požadavky územního plánu,  na využití území- vzhledem k rozporu stavby s územně plánovací dokumentací je umístěna v rozporu s § 90 písm. a), c) a d) zák.č. 183/2006 Sb.a § 23 odst. a § 20 odst. 5 písm. a) vyhl. 501/2006 Sb.  10. Navrhovaná stavba nemá vyřešeno nakládání s vodami dle požadavků vyhl. 501/2006 Sb. § 20 odst. 5 písm.c)-likvidace dešťových vod. 11. Územní rozhodnutí je tak vydáno v rozporu s § 9 vyhl. 503/2006 Sb., neboť neobsahuje právními předpisy předepsané náležitosti. 12.Vzhledem k tomu, že není prokázáno splnění požadavků vyhl. Č.49/1993 Sb. je územní rozhodnutí vydáno v rozporu s § 90 písm. c) a e) stavebního zákona. 13. V řízení tedy bylo hrubě porušeno právo účastníků řízení na kopie spisu zaručené v § 38 zák. č. 500/2004 Sb. 14.Stavba tedy nepřípustně zasahuje do zájmů chráněných zákonem č. 114/1992 Sb. a to aniž by toto bylo řádně posouzeno k tomu příslušným orgánem.  15.Žádají, aby bylo dle § 149 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb. přezkoumáno nadřízeným orgánem : závazné stanovisko HZS Středočeského kraje ze dne 14.11.2007 čj. HSKL-2066/NY-2007 a závazné stanovisko Městského úřadu Lysá nad Labem, Odbor školství a kultury ze dne 21.12.2007, čj. ŠK/732/07/Nes/ZS 19-7/R -

 LYSIN -lyská iniciativa  doplňuje takto: 16. Územní rozhodnutí bylo vydáno (podepsáno) osobou vyloučenou z rozhodování - rozpor napadeného rozhodnutí s § 14 odst. 3 správního řádu. V podání LYSIN -lyská iniciativa byla vnesena námitka podjatosti všech pracovníků městského úřadu. Podle § 14 odst. 3 zákona správního řádu provede osoba, vůči které námitka směřuje, pouze takové úkony, které nesnesou odkladu. Ačkoli byla LYSIN -lyská iniciativa vznesena námitka podjatosti, nebylo v souladu se zákonem o této námitce rozhodnuto a osoba, jejíž podjatost byla namítána, věc projednala a vydala rozhodnutí o umístění stavby, ačkoli o námitce podjatosti vůči ní vznesené nebylo dle zákona rozhodnuto! Rozhodování vyloučeným pracovníkem je však závažnou procesní vadou, která je vždy důvodem pro zrušení rozhodnutí. V řízení bylo sice dne 21. 2. 2008 vydáno usnesení č. j. KÚ/114/08, kterým je rozhodnuto, že vedoucí stavebního úřadu Městského úřadu Lysá nad Labem ing. Jiřina Čížková a úřední oprávněné osoby toho.o stavebního úřadu nejsou vyloučeny z projednání a rozhodování v řízení o umístění stavby Domov důchodců a denní stacionář, Lysá nad Labem č.p. 13, Náměstí B. Hrozného 20, na pozemcích v k.ú. Lysá nad Labem, avšak toto rozhodnutí bylo nezákonné, a tedy bylo rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 24. 4. 2008, č.j. 60690/2008/KUSK, změněno tak, že je o nevyloučení rozhodnuto pouze ve vztahu k Ing. Jiřině Čížkové.Vzhledem k tomu, že byl výrok usnesení ze dne 21. 2. 2008 o nevyloučení oprávněných úředních osob (referentů stavebního úřadu) zrušen (rozhodnutí bylo změněno tak, že tato část výroku v rozhodnutí není, naopak je dán příkaz, kdo má o podjatosti dále rozhodnout), nebylo v době rozhodnutí o umístění předmětné stavby rozhodnuto o námitce podjatosti osoby, která jej vydala a podepsala (Milada Fialová). Na tomto nic nemění ani v bodě II. tohoto podání napadené usnesení, neboť to bylo vydáno až po vydání rozhodnutí o umístění stavby (nemůže mít účinky zpětně - do jeho vydání nebyla Milada Fialová oprávněna činit jiné úkony, než ty, které nesnesou odkladu). Rozhodnutí Městského úřadu Lysá nad Labem, Stavební úřad, č.j. SÚ/2032/07/Fia-30, kterým byla umístěna stavba Domov důchodců a denní stacionář, Lysá nad Labem, Náměstí B. Hrozného, bylo tedy vydáno osobou vyloučenou z rozhodování a projednávání této věci (nebylo k datu jeho vydání zákonným způsobem rozhodnuto o jejím nevyloučení). Skutečnost, že vydání rozhodnutí, aniž bylo rozhodnuto dle zákona o námitce podjatosti, je důvodem pro zrušení tohoto rozhodnutí, je též potvrzena v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006, č.j. 5 Ca 195/2005 (jehož závěry lze vzhledem k obdobné právní úpravě vztáhnout i na řízení vedená dle nového správního řádu), kde je v obdobné věci judikováno.... Vzhledem k tomu. že o námitce referentky Milady Fialové nebylo dle zákona správního řádu rozhodnuto, což je samo o sobě důvodem k jeho zrušení a nové projednání věci. I z tohoto důvodu tak i nadále LYSIN - lyská iniciativa žádá, aby rozhodnutí Městského úřadu Lysá nad Labem, Stavební úřad, ze dne 11. 4. 2008, č. j. SÚ/2032/07/Fia-30, bylo v celém jeho rozsahu z rušeno. ll. Dne 14. 5. 2008 bylo vydáno tajemníkem městského úřadu rozhodnutí č. j. KÚ/114/08, kterým je rozhodnuto, že referentka stavebního úřadu Městského úřadu Lysá nad Labem Milada Fialová není vyloučena z projednání a rozhodování v řízení o umístění stavby Domov důchodců a denní stacionář, Lysá nad Labem č.p. 13, Náměstí B. Hrozného 20, na pozemcích v k.ú. Lysá nad Labem.

Petr Bláha :

1. Napadané rozhodnutí považuji za nesprávné, neboť bylo vydáno v rozporu s právními předpisy.... 2. K bodu C/1 rozhodnutí : .... projektová dokumentace předložená žadatelem už byla taktéž podkladem pro vydání napadaného rozhodnutí není v souladu s vyhláškou č. 503/2006 Sb. v platném znění, konkrétně pak s ustanovením § 3 odst. 2 této vyhlášky. V průběhu řízení sice byly některé části projektové dokumentace doplněny, nicméně nelze než konstatovat, že předmětná projektová dokumentace stále vykazuje nedostatky, bez jejichž odstranění nebylo možné vydat napadané rozhodnutí. Pokud tak stavební úřad i přesto učinil, s argumentací, že považuje doplnění za postačující, nepostupoval správně a řízení zatížil vadou. Jako nedostatečné lze spatřovat výkresy podélných řezů stavbou znázorňujících vztah stavby k domu čp. 13 a ostatním objektům. Z projektové dokumentace je zřejmé, že sice byl doplněn podélný řez stavbou znázorňující vztah vůči objektům v ulici Komenského a k objektu čp.13, nikoliv však již vůči nemovitosti čp. 14, jíž jsem spoluvlastníkem, tedy k nemovitosti, která bezprostředně souvisí s navrhovanou stavbou. Nadále tedy není zřejmá návaznost a vztah k mé nemovitosti........ Je-Ii tedy právním předpisem stanoven rozsah projektové dokumentace, je nezbytné na něm trvat a nelze se spokojit s argumentací, kterou zvolil stavební úřad. Rovněž tak byly sice doplněny úrovně terénu, ovšem stalo se tak bez jakéhokoliv popisu či legendy, v důsledku čehož není vůbec možné se v těchto výkresech zorientovat, natožpak posoudit jejich obsah. Dále chybí jakékoliv kóty terénů, přičemž úrovně terénu jsou navíc nakresleny pouze do nově přidané přílohy podélného řezu. Dle mého názoru se stavební úřad s touto mou námitkou nevypořádal a dostatečným způsobem neodůvodnil, z jakého důvodu nepožadoval doplnění projektové dokumentace v takovém rozsahu, jaký je stanoven právním předpisem. I nadále proto požaduji doplnit chybějící výkresy, včetně doplnění rozsahu a charakteru terénních úprav, které z objektivního hlediska budou v některých částech značné a ovlivní tak okolní stavby, včetně mé. 3. K bodu C/2 a), b) a d) rozhodnutí: Jako zásadní spatřuji skutečnost, že navržené architektonické řešení, urbanistická koncepce a  celkový záměr v daném území není v souladu ani s vyhláškou č. 501/2006 Sb. ani s normou ČSN 734301 - Obytné budovy, pročež není možné stavbu umístit. Z přiložené tabulky charakteristik objektů v okolí (příloha č.1) je na první pohled zřejmé, že stavba vybočuje všemi svými parametry nejen mimo rámec objektů v řešeném bloku domů, ale dokonce i v rámci nerelevantně odkazované zástavby ZŠ Komenského a Masarykova, a to i přesto že pro objekty základních škol platí naprosto jiné limity, neboť jsou v zóně OV - občanská vybavenost. Nelze přehlédnout, že stavba je vyšší, objemnější, má větší zastavěnou plochu a nemá stejný charakter. Dále je z PD na první pohled i pro laika patrné, že charakter fasád neodpovídá rázu objektů v dotčeném bloku budov. Je sice pravdou, že DD některé objekty v okolí skutečně nepřevyšuje, je tomu tak ale pouze díky vhodné konfiguraci terénu, přičemž je třeba vzít v potaz i to, že okolní budovy mají v drtivé většině poslední podlaží krovy sedlových nebo valbových střech. Jsem toho názoru, že stavbu není možné posuzovat jako dva samostatné pavilony a tím zlehčovat její objemnost a zastavěnou plochu. Z dokumentace je totiž zřejmé, že se nejedná o dva samostatné pavilony nebo bloky spojené krčkem, ale o jeden objekt, který je pouze členitého půdorysného tvaru připomínající písmeno Z. Ze západního a východního pohledu se však jedná o souvislou plochu fasády o délce 92m a výšce cca 9,5m nad terénem, což je plocha fasád, kterou zabírá skoro celá horní řada domů na náměstí B. Hrozného (čp. 12-17). Je tedy nanejvýš patrné, že navrhovaná stavba DD není stavbou zanedbatelných rozměrů, ale objemnou stavbou. I doplněná PD se posouzení splnění požadavku citované ČSN a vyhlášky 501/2006 Sb. v podstatě nevěnuje a stále chybí zhodnocení a zdůvodnění, které by mělo být součástí projekčního řešení již v územním řízení. S ohledem na uvedené skutečnosti nelze tedy než konstatovat, že stavba je i nadále v rozporu s ustanoveními § 20 odst. 1, § 23 odst. 2, § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a s normou ČSN 734301 - Obytné budovy, konkrétně pak či. 4.2.1. vzájemné odstupy staveb. Jelikož je umístění stavby v hrubém rozporu se základními principy umisťování staveb, do dotčeného území nepatří a umístění není ani náležitým způsobem zdůvodněno, nelze považovat napadané rozhodnutí, jímž bylo umístění stavby povoleno, za správné. Tato má námitka (pod písmo b) byla částečně stavebním úřadem zamítnuta mimo jiné za použití argumentu, že disponuje kladnými vyjádřeními dotčených orgánů chránících zájmy na úseku pozemních komunikací i vlastníků technické infrastruktury. I přesto, že tomu tak je, jedná se pouze o jeden z řady (vstupních) podkladů, které má stavební úřad k dispozici. Stavební úřad je přitom povinen posuzovat podklady nejen každý samostatně, ale taktéž v jejich vzájemné souvislosti; stavební úřad tedy nemůže své rozhodnutí opřít pouze o kladná vyjádření dotčených orgánů a správců technické infrastruktury, ale musí učinit vlastní závěry a zhodnotit situaci, a to především ve vztahu ke konkrétnímu prostředí, v němž má být stavba umístěna. ........Ve světle uvedených skutečností považuji provedené zhodnocení a posouzení vhodnosti záměru za chybné, neboť nebylo přihlédnuto k místní situaci a k charakteru území, které zásadním způsobem určují, zda navrhovaná stavba je vhodná a způsobilá být umístěna do dané lokality, v důsledku čehož je napadané rozhodnutí nesprávné a v rozporu s již shora citovanými ustanoveními právních předpisů a norem. 4. K bodu C/3 rozhodnutí: Nesprávnost napadaného rozhodnutí dále spatřuji v tom, že navrhovaná stavba není v souladu s územním plánem sídelního útvaru Lysá n/L (dále jen "ÚP"), a to z dále popsaných důvodů. Zásady (rámcové regulativy) prostorového uspořádání zástavby v dané lokalitě jsou definovány obecně závaznou vyhláškou města Lysá n/L č. 4/2005 (dále jen "OZV").  V této vyhlášce jsou stanoveny mimo jiné tyto principy: "Zásadně dodržovat princip kontextuality zástavby. Objemové řešení objektů (hmotové členění, velikost výplní otvorů, výška římsy, způsob a tvar zastřešení) vhodným způsobem navázat na charakter a výškovou hladinu okolní zástavby.". Jak je již uvedeno u bodu C/2, tak při pohledu do přiložené tabulky charakteristik objektů v okolí je na první pohled zřejmé, že stavba vybočuje všemi svými parametry nejen mimo rámec objektů v řešeném bloku domů, ale i vzdálenějších domů, přičemž konkrétní rozdíly jsou patrné z tabulky. Z těchto skutečností lze zjistit, že z parametrů definovaných OZV není splněno ničeho. Konkrétně není splněn např. princip kontextuality zástavby, jelikož do vnitrobloku řadových domů, kde se vyskytují pouze dílčí a drobné stavby hlavních objektů, je umístěna stavba několikanásobně objemnější a vybočující z koncepce obvyklé zástavby takovýchto prostor. V rušném centru města by dotčené vnitro blokové části měli být zónou klidu pro daný blok domů a ne cílem pro stavbu velkolepých projektů, ať je jejich účel a potřebnost sebe vyšší. Není možné umisťovat stavby s negativním vlivem na okolní zástavbu a likvidovat tím dlouho vytvářený charakter centra města a daných zón, i když by výstavba takové stavby byla považována za velmi žádoucí. Je sice pravdou, že dotčená zóna je zóna SC s převahou domů městského typu, byť svou charakteristikou spadají ještě do klasifikace rodinných domů, přesto však je DD naprosto nesrovnatelnou stavbou (bohužel v negativním smyslu).Pochybení stavebního úřadu dále spatřuji v tom, že se nevypořádal s mou námitkou týkající se nedostatečného řešení parkování, umístění komunikace a inženýrských sítí. Navrhovaná stavba počítá s tím, že se parkování, komunikace i inženýrské sítě umístí do parku u Školního náměstí. Tuto plochu však nelze považovat za plochu ve smyslu zóny SC - smíšená centrální z těchto důvodů:  Základním rozlišovacím prvkem územních plánů jsou barevné plochy, hraniční čáry, popisy a šrafy. Jednotlivé významy použitých grafických prvků jsou definovány v legendě na příslušném výkresu. Legenda je pro posouzení věci rozhodná a u dané plochy je u tmavší zelené barvy ("stav") nezaměnitelně napsáno: sídelní zeleň. .......Nepochybně je však zjevné, že stavebním úřadem deklarovaná zóna SC to být nemůže, protože v takovém případě by bylo možné zastavit jakoukoliv parkovou plochu v urbanizované centrální části města. Ačkoliv jsou totiž tyto parkové plochy vybarveny zeleně a fyzicky se také o veřejnou zeleň jedná, patří podle vyjádření správního orgánu do příslušných zastavitelných zón (nemají textový popis a neodděluje je modrá linka). Ve světle uvedeného nelze považovat za správný názor, že úmyslem zpracovatele a pořizovatele územního plánu bylo umožnit zastavění parkové plochy parkovištěm, komunikací či stavbou. - Samotné vymezení parcel pro veřejně prospěšnou stavbu DO ještě nezakládá skutečnost, že se plocha parku může posuzovat jako SC; tato skutečnost nemá navíc pro napadané rozhodnutí žádnou váhu. Jak je z výše popsaného patrné, není napadané rozhodnutí správné, neboť i nadále trvá významný nesoulad s územním plánem a s ClV. Jelikož tedy není splněn jeden ze základních principů umísťování stavby není možné stavbu do navržené lokality umístit. Napadaným rozhodnutím tedy došlo k hrubému porušení zásad definovaných územním plánem. 5. K bodu C/4 rozhodnutí: S názorem stavebního úřadu vyjádřeného v napadaném rozhodnutí se neztotožňuji a i nadále považuji za potřebné stanovit podmínky pro parkování, a to z komplexního hlediska. I přesto, že stavební úřad dospěl k závěru, že navrhované řešení parkování splňuje normy ČSN, je nezbytné se již v této fázi řízení pozastavit nad tím, zda takové řešení je dostačující a v souladu s koncepcí parkování (dopravy v klidu) v centrální části obce....Mělo by tedy dojít k komplexnímu posouzení parkování v souladu s potřebami celé lokality a trvat na řešení parkování tak, aby zvolená koncepce co nejméně zatěžovala lokalitu i občany obce a samozřejmě s přihlédnutím ke stále rostoucímu počtu motorových vozidel. 6. K bodu C/5 rozhodnutí: - Napadané rozhodnutí dle mého názoru neřeší dostatečným způsobem otázku napojení stavby na kanalizační síť. Jsem přesvědčen, že nelze řešit připojení takto rozsáhlé stavby s kuchyňským a prádelním provozem na řad, který je v havarijním stavu. Tuto skutečnost dokládá i samotné vyjádření správce a prosté vizuální zhodnocení stavu řadu. Současný kanalizační řad nesplňuje elementární požadavky na něj kladené - nízká hloubka uložení, nevhodné sklonové poměry, havarijní stav, z 50% zanesené potrubí atd.......... Ve světle uvedeného tedy shledávám odkanalizování objektu nikoliv v souladu s předpisy a napadané rozhodnutí, v němž chybí zakotvení podmínky uvedení stavby do provozu za předpokladu napojení na objektivně vyhovující kanalizační řad, za vadné. 7. K bodu C/6 rozhodnutí: Vadnost napadaného rozhodnutí dále shledávám v tom, že se správní orgán nikoliv dostatečným způsobem zabýval otázkou zatížitelností komunikací, které budou sloužit k přívozu a odvozu stavebního materiálu, zeminy a sutin s argumentací, že tato otázka náleží do řízení o vydání stavebního povolení. Toto je sice pravdou, nelze však opomenout, že bude-Ii komunikace, která jako jediná připadá pro tento účel v úvahu, shledána nezpůsobilou, nebude možné stavbu realizovat. ....To, že pro územní řízení nebyla nijak definována dopravní zatížitelnost komunikace předpokládané pro přívoz a odvoz stavebního materiálu a sutin, nezbavuje správní orgán odpovědnosti a povinnosti objektivního posouzení situace v místě. Posouzení této otázky je tedy rozhodující z toho pohledu, že předpokládaný vjezd je jediným příjezdem ke stavbě bez možnosti alternativního řešení. Tuto skutečnost správní orgán zcela pominul a je zjevné, že je naprosto nezbytné provést požadované posouzení již v tomto stupni řízení a nikoliv odkazovat až na řízení o povolení stavby, protože tato věc má zásadní vliv na umístění stavby. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby pro odstranění vadnosti napadaného rozhodnutí bylo doloženo podrobné posouzení navrhované přístupové cesty včetně příslušných studií (hluková a rozptylová) a průzkumů (reálná únosnost, dopravní zatížitelnost a průjezdnost včetně návazných komunikací). 8. K bodu C/7 rozhodnutí: S argumentací správního orgánu ohledně odepření pořízení kopií projektové dokumentace se i nadále neztotožňuji a považuji jednání správního orgánu za protizákonné, nikoliv v souladu s právem účastníka řízení na pořízení kopií ze spisu zakotvené v § 38 zákona č. 500/2004 Sb., jakož i za zasahující do mých základních práva svobod zaručených ústavním pořádkem České republiky. Na nahlížení do správních spisů se vztahuje správní řád, přičemž správní řád dává právo účastníkům nahlížet do spisu bez omezení (s výjimkami v tomto ohledu nepřicházejícími v úvahu). Ustanovení § 168 odst. 2 věta druhá a třetí stavebního zákona se vztahuje - jak vyplývá ze systematického výkladu - pouze na případy uvedené v této hlavě, tj. na nahlížení do dokumentace, která je uložena u stavebního úřadu (viz § 167), tj. po skončení řízení dle stavebního zákona. Tomuto odpovídá i skutečnost, že v daném ustanovení je odkazováno, jak na spisovou službu, tak zároveň i na nahlížení do spisu - jedná se tedy o odkaz na předpisy upravující ukládání spisů (§ 68 zákona č. 499/2004 Sb.) a nahlížení do takovýchto spisů (tedy v této souvislosti i na správní řád, který se dle uvedeného ustanovení zákona č. 499/2004 Sb. na nahlížení do uložených spisů vztahuje). Uvedené ustanovení se tedy nevztahuje na případy, kdy je žádáno o nahlédnutí do dosud nearchivovaného spisu, např. v probíhajícím územní řízení. Ustanovení § 168 stavebního zákona není nadbytečné, jak tvrdí stavební úřad, ale toto se týká nahlížení a pořizování kopií dokumentace ve vztahu k osobám, které nejsou účastníky správního řízení, případně po jeho skončení a archivaci dokumentace. Toto ustanovení se tedy nevztahuje na probíhající řízení, jak je již uvedeno shora. Dále je třeba připomenout, že co je "dokumentací stavby" stanoví vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, která však hovoří o dokumentacích pro ohlášení stavby, vydání stavebního povolení, případně dokumentace pro další stupně realizace stavby. Řešená PO je ale pro umístění stavby (DÚR) a tedy nemůže spadat pod tuto definici. 9. S přihlédnutím ke skutečnostem uvedeným v článcích 3. a 4. tohoto odvolání mám důvodné pochybnosti o tom, že závazné stanovisko vydané Městským úřadem Lysá nad Labem, odborem školství a kultury, dne 21.12.2007 pod č.j. ŠK/732/07/Nes/ZS 19-7/R, bylo vydáno s řádnou péčí a bylo provedeno odborné a objektivní posouzení záměru tak, jak ukládají právní předpisy. Dle mého názoru citované stanovisko nebylo vydáno v souladu s ustanovením § 2 odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., v němž je zakotvena zásada, že "správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly".  Na základě uvedený skutečností a v souladu s ustanovením § 149 odst.4 zákona č. 500/2004 Sb. požaduji, aby bylo nadřízeným orgánem přezkoumáno závazné stanovisko MěÚ Lysá nad Labem, Odbor školství a kultury, ze dne 21.12.2007, č.j. ŠK/732/07/Nes/ZS 19-7/R, k předmětné stavbě. 10. Závěrem je nezbytné zmínit, že při veřejném ústním jednání spojeném s ohledáním na místě konaném dne 14.2.2008 byla v závěru jednání na dotaz účastníka řízení ohledně kapacit objektu sdělena zástupcem projektanta stavby zcela zásadní a nová informace. Na dotaz ohledně podrobného popisu kapacit objektu a zda skutečně musí být objekt tak velký, bylo mimo jiné sděleno, že navrhované řešení umožňuje dočasné navýšení kapacity na skoro dvojnásobek. Tato skutečnost je mimochodem patrná i z uspořádání vnitřních dispozic, rozměrů a dispozice jednotlivých pokojů, plánované kapacity kuchyně a uvažované kapacity personálu. Objektivně lze akceptovat jistou kapacitní rezervu objektu, zejména pro pokrytí lokálních výkyvů obsazenosti, ale není možné za kapacitní rezervu vydávat dalších cca 80 lůžek! Je zcela evidentní, že s ohledem na tuto informaci je stavba buď zbytečně velká (což je jedna z klíčových námitek účastníků řízení) anebo je cíleně uveden nižší počet lůžek z důvodu nižších nároků na parkovací stání, energie, nižší produkci odpadů, nižší počty osob z hlediska požárních předpisů a další. Tento rozpor v jednom z hlavní parametrů umisťované stavby považuji za zcela zásadní a v celém řízení se podle mého názoru posuzoval stavba jiných parametrů. Uvedené skutečnosti jsou samozřejmě doložitelné prohlášením přítomných účastníků řízení a konec konců jsou patrné při podrobnějším zkoumání PO řešené stavby. Zvukový záznam jednání bohužel k dispozici není, protože jeho pořízení správní organ prvého stupně zakázal. 11.S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti mám za to, že napadané rozhodnutí je chybné, jelikož správní orgán prvého stupně nesprávně posoudil, zda záměr žadatele je v souladu s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu: architektonických a urbanistických hodnot v území, s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích prvních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, s požadavky ~ na veřejnou dopravní a technickou infrastruktury, jakož i s ochranou práva právem chráněných zájmů účastníků řízení, tedy nepostupoval ve smyslu ustanovení § 90 stavebního zákona. Stavbu shledávám pro dané území nevhodnou a jako nezpůsobilou ke schválení v navrhovaném rozsahu a parametrech.

Božena Grábnerová :

1. Mou zásadní námitku, týkající se vlivu stavby a stavební činnosti na RD č.p. 53 na p.č. 65/1, tedy na mou nemovitost, stavební úřad vůbec neřešil. Omezil se na sdělení, že se nemůže řídit názory a domněnkami účastníků. Což znamená, že poškozování mé nemovitosti, ke kterému dochází již nyní v souvislosti s menší frekvencí dopravy v uličce mezi staršími domy, široké cca 3,5 metru, je pouhou "domněnkou". Dojde-li k poškození, mám se obrátit na soud. Zde (ač si to stavební úřad nepřeje) musím bohužel vyslovit "domněnku", že se soud dotáže, proč jsem svá práva nehájila v územím řízení. Lze se rovněž domnívat, že bude obtížné prokazovat, která poškození vznikla stávajícím provozem na přilehlém parkovišti, a která vlivem stavby. Protože znám praxi soudů v obdobných případech, očekávám, že by se jednalo o spor trvající roky a končící bez výsledku. Je na stavebním úřadu, aby řádně vyhodnotil možné vlivy a z toho vyvodil příslušné závěry. Protože stavební úřad v Lysé n.L. zřejmě není schopen toto učinit, odvolává se na stanoviska Policie ČR a odboru dopravy MěÚ Lysá, která se týkají dopravní obslužnosti stavby. Tato stanoviska však nesuplují posouzení statiky budovy a potenciálního poškození. Pokud toto suplují, pak požaduji jejich stanoviska upravit tak, aby z nich bylo zřejmé, že se k této odpovědnosti plně hlásí. Já se však domnívám, že na těchto orgánech nikdo takové stanovisko nežádal, že pouze stavební úřad, tedy pí M. Fialová, volně zaměňuje dvě odlišné věci tak, aby zprůchodnila nezákonný postup stavebního úřadu. Jak je uvedeno v úvodu tohoto odstavce, stavební úřad se problematikou dopravy v úzké účelové komunikaci v mém případě nezabýval, nýbrž v odůvodnění odkázal na bod C/6. V bodě C/6 však pouze sdělil, že vlastník komunikací "nevznesl žádné požadavky" a že vliv stavby bude řešen dle přílohy 1. vyhl. 499/06Sb., tedy ve stavebním řízení. Bohužel dle § 1 odst. (2) této vyhlášky se její dikce nevztahuje na silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace, tudíž podle této vyhlášky postupovat nelze. Proto požaduji řádně projednat vliv stavby na statiku RD č.p. 53 na p.č. 65/1, tedy přesněji vliv otřesů, vibrací a přímých kolizí stavebních strojů a nákladních vozů s touto budovou. 2. Co se týká umístění nádob na odpad (kontejneru), které by se měly nacházet 8,96 m od hranice pozemku p.č. 65/1, pak nedostatek projektu, tedy chybějící kótování, označil stavební úřad za chybu a nedostatek účastníka (!! !). Já jako účastník jsem měla chybu napravit, a také jsem tak učinila, namísto aby tak učinil projektant, potažmo stavební úřad již dne 14. února 2008, kdy toto datum mělo být posledním, kde je možno vznést připomínky. Stanovisko KHS Středočeského kraje, ÚP Nymburk, tímto odvoláním označuji za chybné a rozporné se zákonem o zdraví lidu a s hygienickými předpisy. Požaduji, aby KHS novým stanoviskem garantovala vyloučení jakékoliv pachové kontaminace mého pozemku a vyloučila zavlečení obtížného hmyzu, hlodavců a mikroorganismů na tento pozemek. Obdobně požaduji, aby byl vysvětlen rozdíl mezi okny ze schodišťové haly a ostatními okny. Tento rozdíl objektivně neexistuje a vzdálenost 9 - 10m samozřejmě průhled na můj pozemek umožňuje. Jak umístění kontejneru, tak i umístění oken považuji za neřešené a s umístěním jednoznačně nesouhlasím. 3. Námitku, kterou jsem uplatnila (údajně v rozporu s ustanovením § 89, odst. 4 stavebního zákona), tedy konkrétně to, že stavba neřeší architektonické a urbanistické vazby, jsem uplatnila jako občan proto, že ji neuplatnil ten, komu to náleží, tedy město Lysá n.L. Stanovisko odboru školství a kultury nebylo na jednání dne 14. února 2008 řádně prezentováno, odborné vyjádření Národního památkového ústavu (NPÚ) pak nebylo prezentováno vůbec. Stanovisko NPÚ (v příloze) rozhodně nelze považovat za "souhlas". NPÚ se ztotožnil s prvním, později neuplatněným návrhem, který stavbu řešil jako pavilonovou. Jestliže třetí varianta byla hodnocena jako méně závadná, nežli varianta druhá, pak to neznamená, že toto řešení je z hlediska umístění v městské památkové zóně vyhovující. Je nepochopitelné, že příslušný odbor MěÚ Lysá nedbá na povinnost mu uloženou a nechrání do chované historické hodnoty. Stejně tak je nepochopitelné, že ani zastupitelé města a starosta města nedbají hodnot, které tvoří základní kulturně-historický kapitál města Lysá n.L. V takovém případě je povinností každého občana takzvaně nepatřičnou námitku uplatnit. Stejně tak je třeba se dotázat, zda je referentka pí H. Nesměráková tou správnou osobou, která má konkrétní zájmy hájit, nikoliv poškozovat. Dále trvá má námitka, že absentuje skutečná vizualizace stavby ve vztahu k dochovanému historickému centru města a památkové zóny, a že stavba tuto zónu naruší. Zdůrazňuji, že způsob, jakým stavební úřad rozhodlo námitkách účastníků, je nejen nezákonný, ale i naprosto nehorázný. S uvedeným způsobem plně koresponduje to, že stavební úřad zakázal dne 14. února 2008 průběh jednání dokumentovat obrazovým a zvukovým záznamem. Kdyby k dokumentování došlo, bylo by nepochybné, jak stavební úřad jednání vedl a jaký (ne)poskytl výklad. Také by bylo zaznamenáno, jak se projevovali lidé,  které na jednání přivedla ředitelka domova důchodců a kteří jednání rušili tleskáním, pískáním a jinými nevhodnými rušivými projevy. Mimo rámec odvolání se plně připojuji k námitkám o podjatosti stavebního úřadu, který je služebně, organizačně a finančně zcela vázán na město Lysá n.L. Ověřila jsem vysokou pravděpodobnost budoucího převodu objektu do majetku města Lysá n.L., z čehož vyplývá, že město má zájem na určitém výsledku územního řízení. Dále vyjadřuji krajní nedůvěru v nepodjatost pracovníků Krajského úřadu v dané věci, protože investorem stavby je Středočeský kraj. Vzhledem k tomu, že existují i další alternativy pro umístění stavby, je nepochopitelné, proč město Lysá n.L. trvá na řešení, které poškozuje účastníky a narušuje památkovou zónu. Připojuji se rovněž k důvodným pochybnostem, zda budou ochráněny cenné stromy ve stávajícím parku. Ani renomé špičkového odborníka, jakým je p. Kolařík, nestačí ochránit stromy před standardním počínáním stavebních firem. Neuhynou-li stromy již při stavební činnosti, stane se tak o něco později v důsledku narušení kořenových systémů a infekce mykózou. Mykózní choroba se zpravidla zjevně projeví až po několika letech (tedy po kolaudaci), a často vyhlíží jako přirozené stárnutí a úhyn. Konečně vyjadřuji krajní rozhořčení nad tím, že mi Středočeský kraj společně s městem Lysá n.L. chtějí zbourat dům. Závěr: Městský úřad Lysá n.L., Stavební úřad, svým rozhodnutím č.j. SÚ/2032/07/Fia-30 zásadním způsobem narušil má práva vlastníka nemovitosti tím způsobem, že je popřel a označil za domněnky. Stavební úřad nedostál svým povinnostem a nevyhodnotil možné vlivy stavby na jinou stavbu, tedy na mou nemovitost, popřel tedy jeden ze základních účelů stavebního zákona vůbec. Stavební úřad dále porušil významné veřejné zájmy. Proto navrhuji, aby napadené rozhodnutí Stavebního úřadu Lysá n.L., bylo ve smyslu § 90, odst. (1)., písmo a) zák. 500/04Sb. o správním řízení z rušeno. V mém odvolání ze dne 28. dubna 2008 jsem uvedla, že jsem obdržela územní rozhodnutí č.j. SÚ/2032/07/Fia-30, které mělo být vyvěšeno dne 16. dubna 2008, o umístění stavby domova důchodců a denního stacionáře na Náměstí B. Hrozného, Lysá n.L. Já jsem však toto rozhodnutí v písemném vyhotovení neobdržela, což znamená, že jsem jako účastník byla opomenuta. Včasné odvolání jsem podala proto, že jsem měla a stále mám obavy, že od provopočátku nezákonný postup Městského úřadu v Lysé n.L. bude akceptován i v průběhu odvolání. Uvedené opírám jak o ustanovení § 67 zák. 500/04Sb. /správní řád!, tak zejména o ust. § 69 téhož zák., který uvádí jak náležitosti rozhodnutí, tak zejména skutečnost, že jako účastník písemné vyhotovení obdržím, ledaže bych to odmítla a požadovala pouze vyhotovení elektronické, což se nestalo. Že jsem účastníkem řízení č.j. SÚ/2032/07/Fia-30, to zakládá ustanovení § 27, odst. (2) uvedeného zákona, neboť jsem ve svých právech přímo dotčena. Svou plnou účast na řízení č.j. SÚ/2032/07/Fia-30 dokládám dále tím, že dle ustanovení § 85, odst. (2), písmo b) zák. 183/06Sb. /stavební zákon! jsem jako vlastník sousední stavby a pozemku přímo dotčena stavbou. Ustanovení § 92 odst. (3) uved. zák. uvádí, že účastníkům dle § 85, odst. (2), písmo b) zák. 183/06Sb. je doručováno veřejnou vyhláškou v případech, že je pro území vydán územní plán. Stavba však není v souladu s vydaným územním plánem (uvádím níže), takže se nejedná o případ dle výše cit. ustanovení. Z výše uvedeného plyne, že jak vlastní územní rozhodnutí, tak i zahájení Územního řízení mně jako účastníkovi vůbec doručeno nebylo. II. Odvolání ze dne 28. dubna 2008, které má body 1. - 3., doplňuji o navazující body 4. a 5. takto:  stavba Domova důchodců je umístěna v rozporu s platnou územně plánovací dokumentací a územní rozhodnutí tak bylo vydáno v rozporu s § 90 písmo a), b), c) d) a e) zákona č. 183/2006 Sb. Odůvodňuji to tím, že komunikace na p.č. 295/1 je umístěna v ploše zeleně (viz grafická část ÚPD, plocha označená jako ZS, nikoliv SC), kde dle platného územního plánu není zástavba přípustná (viz příloha č. 1 vyhlášky města Lysá na Labem č. 4/2005). K této skutečnosti se vztahuje ust. § 90 písmo a) a c). K ust. § 90 písmo b) se vztahuje námitka č. 3 mého odvolání, k ust. § 90 písmo d) se vztahuje námitka č. 1 mého odvolání a k ust. § 90 písmo e) se vztahují jak úvod a závěr, tak námitky č. 1. - 3. mého odvolání ze dne 28. dubna 2008. Z výše uvedeného rozporu umístění stavby plyne, že není možné stavbu realizovat bez provedení změny ÚPD, tudíž se nejedná o stavbu dle schváleného územního plánu. Z toho dále vyplývá, že při doručování rozhodnutí nelze použít ust. § 92 odst. (3) a účastníkovi je nutno doručit písemné vyhotovení jak zahájení, tak rozhodnutí v Územním řízení.Je-li záměr v rozporu s platnou ÚPD, nelze územní řízení před provedením příslušné změny vůbec zahájit. 5. V řízení nebylo doloženo stanovisko dle zákona č. 100/01 Sb. /hodnocení vlivu staveb a činností na ŽP/, ani závěr zjišťovacího řízení dle tohoto zákona, že záměr dalšímu posuzování nepodléhá. Dle ust. § 4 odst. 1 písmo d) uved. zák. podléhají stavby uvedené v příloze tomuto zákonu, i když nedosahují uvedených parametrů. Sdělení Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 4.3. 2008 č.j. 32780/2008/KUSK OŽP/Ja se netýká předmětné stavby, protože se vztahuje ke stavbě o zastavěné ploše. 1 990 m2, kdežto stavba uvedená ve výroku územního rozhodnutí má plochu 2 279,6 m . Platný doklad z hlediska zájmů, hájených zákonem č. 100/01 Sb. není tedy k dispozici. Nebyl respektován § 4 odst. (2) stavebního zákona 183/06 Sb. a není možné vydat rozhodnutí dle tohoto zákona. Absence řádného stanoviska nebo závěru zjišťovacího řízení dle zák. č. 100/01 Sb. v mém případě znamená jak riziko ovlivnění životního prostředí stavbou (otřesy, hluk, prašnost atd.), tak trvalé riziko vlivu stavby na životní prostředí a humánní hygienu (pachová, bakteriální a jiná kontaminace).

Stavební úřad vyrozuměl podle § 86 odst. 2 správního řádu ostatní účastníky řízení o podaném odvolání a umožnil jim k podanému odvolání se vyjádřit. Této možnosti využilo město Lysá nad Labem a OBERMEYER ALBIS-STAVOPLAN spol.s.r.o. Praha. Následně předložil stavební úřad odvolání se souvisejícím spisovým materiálem odvolacímu správnímu orgánu k dalšímu řízení.

Podle § 81 odst. 1 správního řádu účastník řízení může proti rozhodnutí podat odvolání pokud zákon nestanoví jinak. Rozhodnutí Městského úřadu Lysá nad Labem, stavební úřad je správním rozhodnutím, proti kterému se lze odvolat. Odvolatel byl účastníkem řízení ve věci umístění výše uvedené stavby, odvolání je tedy přípustné. Dále odvolací orgán zkoumal, zda odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě. Podle § 83 odst. 1 správního řádu odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Odvolací orgán ze spisu zjistil, že rozhodnutí bylo odvolatelům doručeno dne 1.5.2008, odvolání bylo správním orgánu podáno dne 16.5.2008, odvolání je proto včasné.

Podle § 90 odst. 5 správního řádu neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí.

Odvolací správní orgán přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a správnost napadeného rozhodnutí přezkoumal jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání podle § 89 odst. 2 správního řádu a nezjistil v postupu stavebního úřadu ani v napadeném rozhodnutí vady, které by odůvodňovaly jeho zrušení nebo změnu.

Odvolací orgán ze spisu zjistil, že dne 26.11.2007 podal navrhovatel Krajský úřad  Středočeského kraje, zastoupený společností Obermayer Albis-stavoplán, s.r.o. - žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby "Domov důchodců a denní stacionář Lysá nad Labem č.p. 13, Náměstí B.Hrozného 20, na pozemcích stavebních parcel č. 2212, 22/6, parcelních čísel 2911, 294/2, 29511, 29711, 29712, 297/3, 301/2,301/3,345/1,3.451111 a 3.45812 v katastrálním území Lysá nad Labem". Stavební úřad oznámil zahájení územního řízení účastníkům řízení veřejnou vyhláškou a dotčeným orgánům státní správy, oznámení bylo vyvěšeno na úřední desce úřadu dne 10.1.2008 a sejmuto dne 28.1.2008. Současně stavební úřad k projednání žádosti nařídil veřejné ústní jednání spojené s ohledáním na místě samém na den 14.2.2008. Opatřením ze dne 12.3.2008, č.j.: SU/2032/07/FIA-23, vyvěšeným na úřední desce ode dne 12.3.2008 do dne 28.3.2008, oznámil stavební úřad účastníkům řízení, že se do dne 7.4.2008 mohou vyjadřovat k podkladům pro rozhodnutí. V této lhůtě podaly připomínky paní Božena Grábnerová, paní Veronika Hallmannová, paní RNDr.Pavla Procházková a také LYSIN-Iyská iniciativa, občanské sdružení. Po té vydal stavební úřad výše uvedené rozhodnutí o umístění stavby. Proti tomuto rozhodnutí se odvolali  někteří účastníci řízení : LYSIN-lyská iniciativa, o.s., Veronika Hallmannová, RNDLPavla Procházková, Vít Procházka, Petr Bláha a Božena Grábnerová. O podaném odvolání rozhodl  Krajský úřad Středočeského kraje  rozhodnutím ze dne 22.7.2008, jímž odvolání  LYSIN-Iyská iniciativa, o.s., Veroniky Hallmannové, RNDLPavly Procházkové, Víta Procházky, Petra Bláhy a Boženy Grábnerové zamítl jako nedůvodné a rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 11.4.2008, č.j.: SU/2032/07/FIA, potvrdil se závěrem, že nezjistil žádné zásadní závady v postupu prvoinstančního orgánu v řízení ani v napadeném rozhodnutí. V tomto rozhodnutí odvolací orgán  nezjistil v postupu stavebního úřadu ani v napadeném rozhodnutí vady, které by odůvodňovaly jeho zrušení nebo změnu zabýval se jednotlivými námitkami odvolatelů. Toto rozhodnutí bylo Boženou Grábnerovou, RNDr. Pavlou Procházkovou a Veronikou Hallmanovou v zast. JUDr. Ondřejem Tonerem, advokátem  napadeno žalobou č. 11Ca 357/2008. Městský soud toto rozhodnutí dne 16.6.2009 zrušil a vrátil Krajskému úřadu  Středočeského kraje k novému projednání. Krajský úřad  Středočeského kraje je vázán právním názorem Městského soudu.

Městský soud námitky žalobců posoudil takto:

„.......1.V prvé žalobní námitce žalobkyně shodně namítaly, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno osobou vyloučenou z rozhodování, neboť v odvolání byla vznesena námitka podjatosti všech pracovníků Krajského úřadu Středočeského kraje. Městský soud v Praze při úvaze o důvodnosti této žalobní námitky vycházel z publikovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16.12.2004, č.j. 2 As 2112004-67, podle něhož obecní úřad jako orgán obce, jakožto jednotky územní samosprávy, vykonává působnost v oblasti státní správy, která na něj byla v souladu se stavebním zákonem, a tedy postupem aprobovaným článkem 105 Ústavy České republiky,přenesena. Orgány obce jsou přitom povolány k výkonu státní správy v celé řadě dalších oblastí, například ve věcech ochrany přírody a krajiny, živnostenského podnikání, požární ochrany apod. V mnoha případech přitom i v těchto oblastech může nastat a běžně nastává situace - jako je tomu v projednávaném případě, kdy účastníkem správního řízení vedeného orgánem obce je obec sama. Zákonodárce přistoupil k takovému zákonnému a přitom ústavně konformnímu řešení, které připouští, aby v kterémkoliv stupni správního řízení o právu nebo povinnosti územně samosprávné jednotky na konkrétním úseku státní správy rozhodoval orgán tohoto územněsprávního celku. Pracovník takového orgánu v daném řízení nevystupuje prvotně jako zaměstnanec, nýbrž jako úředník územně samosprávného celku, mezi jehož základní povinnosti podle zákona Č. 312/2002 Sb. patří mj. dodržovat ústavní pořádek, právní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané, hájit při výkonu správních činností veřejný zákon, jednat a rozhodovat nestranně bez ohledu na své přesvědčení a zdržet se při výkonu práce všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování (ustanovení § 16 odst. 1 písmo a), b), c) a f) cit. zákona). Tyto povinnosti pak má úředník i při výkonu státní správy, která byla na orgán samosprávy zákonem přenesena (ustanovení § 2 odst. 3 cit. zákona). Skutečnost, že zákon uvedené povinnosti úředníků územních samosprávných celků takto explicitně vypočítává, je podle Nejvyššího správního soudu třeba vnímat právě i v souvislosti s tím, že tito úředníci jsou v mnoha případech povoláni k rozhodování o věcech týkajících se obce či kraje, tedy de facto jejich zaměstnavatelů. Nejvyšší správní soud tak vyjádřil přesvědčení, že pouze tato situace, která je zákonem výslovně připuštěna, předpokládána a vyžadována, nemůže být bez dalšího důvodem podjatosti pracovníka orgánu územně samosprávného celku, a to i přes pracovní či jiný obdobný vztah k takovému celku jakožto účastníkovi řízení či z toho plynoucí jistou finanční závislost. Aby pochybnosti o podjatosti konkrétního úředníka byly v takových případech dány, musela by přistoupit ještě další skutečnost, např. důvodná obava z ovlivňování úředníka ze strany jeho zaměstnavatele v konkrétním případě. o takový případ však s ohledem na obsah spisového materiálu a na obsah podané žaloby nejde, neboť žalobkyně námitku podjatosti nedovodily z konkrétních skutkových okolností, ale zabývaly se v podané žalobě pouze tím, že nebylo v souladu se zákonem o námitce rozhodnutí před tím, než žalovaný správní úřad přistoupil k vydání rozhodnutí o odvolání. V daném případě lze při svědčit žalovanému správnímu úřadu v tom, že uvedená námitka podjatosti žalovaného odvolacího správního úřadu byla odůvodněna natolik obecně, že z ní nebyly jednoznačně patrny konkrétní okolnosti tvrzené podjatosti u konkrétních rozhodujících pracovníků správního úřadu. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že žalobkyněmi nebyly ani v podané žalobě uvedeny vznesené námitky podjatosti konkrétních osob konkrétním způsobem a proto nebylo v rozporu se zákonem, pokud žalovaný správní úřad vyřešil v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí o odvolání nedůvodnost vznesené námitky odkazem na její nekonkrétnost. Proto Městský soud v Praze (s ohledem na citované rozhodnutí NSS) shledal tuto žalobní námitku nedůvodnou a neshledal ani žádný důvod pro to, aby se od citované judikatury v dané věci odchýlil.

2.Pokud jde o důvodnost žalobních námitek, ve kterých žalobkyně namítaly, že žalobou napadené rozhodnutí je v rozporu s ustanovením § 20 odst.1 vyhlášky Č. 501/2006 Sb. a ustanovením § 90 písm.b) a c) zákona č. 183/2006 Sb., neboť narušuje hodnoty území a nerespektuje souvislosti a charakter stávajícího území, že žalobou napadené rozhodnutí způsobí zhoršení kvality prostředí, neboť nerespektuje obecné požadavky na odstupy staveb a ploch a je v rozporu s ustanovením § 20 odst.1 a § 25 odst.1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a ustanovením § 90 písm.b) a c) zákona Č. 183/2006 Sb. a že vlastní objekt stavby je v rozporu s územně plánovací dokumentací, zde Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. Z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, proč správní orgán povazuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídi i při hodnocení důkazů. Rozsah odvolacím orgánem provedeného přezkumu musí nalézt odraz v odůvodnění jeho rozhodnutí. Z odůvodnění musí být patrný dosavadní průběh a výsledek správního řízení v míře potřebné pro zasazení rozhodnutí o věci do patřičného skutkového a právního kontextu. Musí z něho být zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Rovněž z něho musí být zřejmé, proč odvolací. orgán nepovažoval za důvodnou skutkovou a právní argumentaci účastníků správního řízení a proč odvolací důvody považuje za liché, mylné nebo vyvrácené.

3.Otázka posouzení vlivu umísťované stavby na životní prostředí, hodnoty daného vymezeného území a její soulad s územně plánovací dokumentací je přitom zcela stěžejním a zásadním bodem všech podání, které všechny tři žalobkyně v rámci řízení před správními úřady obou stupňů učinily. Žalovaný odvolací správní úřad se však v rámci vypořádání se s uplatněnými námitkami omezil pouze na jejich doslovný a podrobný přepis, odkázal na předložená stanoviska dotčených orgánů státní správy a uzavřel, že uplatněné námitky nejsou důvodné. Žaloba byla soudem shledána důvodná potud, že se žalovaný odvolací správní úřad dostatečně nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, které byly v nesmírně podrobném a obšírném odvolání jednotlivými žalobkyněmi namítány. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí totiž nijak nevyplývá závěr o tom, že by se žalovaný těmito žalobkyněmi předloženými odvolacími tvrzeními jednotlivě a podrobně zabýval, ani že by se s jejich předložením vypořádal srozumitelným způsobem v odůvodnění rozhodnutí, tj. z jakých konkrétních skutkových či právních důvodů shledal námitky nepřípadnými.

4.Žalovaný správní úřad uvedeným pochybením nedostál povinnosti řádně odůvodnit vydané správní rozhodnutí, kterou mu ukládá ustanovení § 90 a ustanovení § 93 zákona č .. 500/2004 Sb., správního řádu, účinného ode dne 1.1.2006, neboť žalovaný zatížil napadené rozhodnutí vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí, když se žalovaný odvolací správní úřad dostatečně nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, které byly v nesmírně podrobném, obšírném a - lze připustit, že i obtížně zpracovatelném - odvolání jednotlivých žalobkyň namítány. I v odůvodnění rozhodnutí o odvolání je nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Protože ve vztahu k výše uvedeným uplatněným odvolacím námitkám napadené rozhodnutí o odvolání postrádá způsobilé rozhodovací důvody, shledal je soud v této části nepřezkoumatelným.

5.Obdobně to platí i o žalobních námitkách, jimiž se žalobkyně domáhaly u odvolacího správního úřadu, toho, že umístěná stavba je v rozporu s územně plánovací dokumentací, pokud jde o komunikace a řešení stavby z hlediska dopravy v klidu, že napadené rozhodnutí řeší dopravu ke stavbě v rozporu se zákonem a že stavba nepřípustně zasahuje do zvláště chráněných památných stromů. I v daném případě shledal žalovaný odvolací správní úřad odvolací námitky nedůvodnými toliko s odkazem na vydaná rozhodnutí např. orgánu ochrany přírody a krajiny, nereagoval však již na konkrétní skutkové a právní námitky žalobkyň s nezabýval se blíže jejich skutkovými tvrzeními, například v tom smyslu, že parkovací místa (doprava v klidu) zasahují do oblasti místí zeleně (parku), že navrhovaná doprava během stavby nepochybně nad míru obvyklou zasahuje do práva na nerušené užívání nemovitosti žalobkyně Boženy Grábnerové, která výslovně namítala konkrétní zásahy do své nemovitosti vlivem užívání navrhované a nevhodné příjezdové komunikace ke stavbě a v neposlední řadě žalovaný nereagoval v odůvodnění napadeného rozhodnutí ani na skutková tvrzení odvolatelek ohledně chybného zákresu a velikosti památných stromů v projektové dokumentaci umisťované stavby.

6.Tak jak bylo soudem výše uvedeno, lze uvažovat i o důvodnosti žalobní námitky, ve které žalobkyně namítly absenci podkladu pro umístění stavby podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Žalovaný odvolací správní úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že předmětná stavba nepodléhá zjišťovacími řízení podle tohoto zákona. Žalovaný odvolací správní úřad se však již blíže nezabýval odůvodněním, proč je tato odvolací námitka nedůvodná a jak se odvolací správní úřad vypořádal s námitkami odvolatelek o nesrovnalostech ohledně rozsahu umísťované stavby z hlediska zastavěnosti plochy, když právě tyto parametry, které odvolatelky opakovaně činily spornými, jsou podstatné pro závěr o tom, zda je či není nezbytné provedení zjišťovacího řízení podle výše uvedeného zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Pokud jde o žalobní námitky, vznesené nad rámec odvolání žalobkyně Boženy Grábnerové žalobkyněmi RNDr.Pavlou Procházkovou a Veronikou Hallmannovou, je třeba při svědčit důvodnosti žalobní námitce nedostatečného vypořádání s odvolacími námitkami a z něho vyplývající nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že žalovaný správní úřad ve vyjádření k podané žalobě a při ústním jednání u soudu s námitkami žalobkyň věcně polemizoval a předkládal soudu k nahlédnutí fotografie, mapy, obecně závazné právní předpisy, předpisy vydané městem Lysá nad Labem, část územního plánu sídelního útvaru Lysá nad Labem. Důvodnost žaloby spatřuje soud právě ve skutečnosti, že věcná argumentace o důvodnosti odvolacích námitek chybí v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a tuto skutečnost nelze zhojit zvýšenou aktivitou správního úřadu v rámci řízení o přezkum pravomocného rozhodnutí soudem ve správním soudnictví.

7.Žalobkyně Veronika Hallmannová a RNDr.Pavla Procházková rovněž namítly nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí vzhledem k tomu, že nebylo doručováno účastníkům řízení spolu s grafickou přílohou, a nebylo proto možné vyjádřit se ke všem vadám navrhované stavby. V projednávané věci stavební úřad při hodnocení věci zjistil, že popis stavby ve výroku rozhodnutí je pro orientaci účastníků řízení dostatečný a k rozhodnutí nejsou připojeny žádné grafické přílohy. Ke stejnému závěru dospěl i žalovaný odvolací orgán s tím, že pro napadenou stavbu je popis stavby ve výroku rozhodnutí dostačující. Tento závěr po provedeném řízení učinil i Městský soud v Praze, neboť žádný právní předpis neukládá výslovně stavebnímu úřadu povinnost, aby všem účastníkům řízení byla kompletní projektová dokumentace doručována jako nedílná součást výroku rozhodnutí o vydání stavebního povolení. Z výroků vydaných správních rozhodnutí je zřejmé, jaká stavba je rozhodnutím povolována a odkaz na ověřenou projektovou dokumentaci není v rozporu se zákonem.

V souvislosti s touto uplatněnou námitkou je však třeba opětovně připomenout, že z podaných odvolání uvedených žalobkyň je zřejmé, v čem konkrétně spatřují porušení svých práv v důsledku uvedeného postupu správních orgánů, jakým způsobem byla jeho práva zasažena. Lze tudíž obecně konstatovat, že z výroků obou rozhodnutí, tj. jak rozhodnutí stavebního úřadu, tak z výroku rozhodnutí odvolacího správního orgánu je zřejmé, kde se předmětná stavba nachází, její poloha a umístění je dostatečně určitá a srozumitelná. Projektová dokumentace se situačními výkresy je součástí spisového materiálu, lze do ní nahlédnout a případně z ní pořizovat opisy a kopie. Žádné právní ustanovení neukládá správnímu úřadu povinnost doručovat účastníkům řízení spolu s písemným vyhotovením rozhodnutí, vydaným ve správním řízení, i projektovou dokumentaci ke stavbě jako neoddělitelnou součást výroku toho kterého rozhodnutí. Za situace, kdy soud neshledal nedostatečné a nesrozumitelné umístění stavby, popsané ve výroku rozhodnutí, lze shledat nezákonnost či nesprávnost postupu správních úřadů a vady žalobou napadeného rozhodnutí z toho pohledu, že se dostatečně podrobně, určitě a srozumitelně nevyjádřily k uplatněným námitkám po věcné stránce a odvolatelky žalovaný "odbyl" vyjádřením, že na doručení projektové dokumentace nemají právo. Tomuto závěru lze sice přisvědčit, avšak odvolatelky mají také právo, aby se odvolací správní úřad jimi podaným odvoláním podrobně zabýval a své závěry uvedl určitě, srozumitelně a s dostatečnou mírou podrobnosti v odůvodnění odvolacího rozhodnutí. Tomuto právu odvolatelek koresponduje povinnost správního úřadu, které žalovaný v dané věci v potřebné míře nedostál.

8.Uvedené žalobkyně Hallmanová a Procházková dále nad rámec odvolání odvolatelky Grábnerové napadly v podané žalobě i způsob doručování písemností, zejména pak oznámení o zahájení řízení a výzvu k podání případného vyjádření k zahájenému správnímu řízení. Tuto žalobní námitku soud za důvodnou nepovažuje. Lze odkázat na stanovisko žalovaného správního úřadu s tím, že oznámení o zahájení územního řízení a pozvání k veřejnému ústnímu jednání veřejnou vyhláškou bylo zveřejněno dne 10.1.2008 a sejmuto dne 28.1.2008. Po zjištění chybného data sejmutí 25.1.2008 bylo toto napraveno a lhůta byla prodloužena. Oznámení o sdělení seznámení se s podklady nově doloženými pro rozhodnutí bylo vyvěšeno dne 12.3.2008 a sejmuto dne 28.3.2008, v oznámení je uvedeno, že po uplynutí deseti dnů ode dne doručení správní orgán ve věci rozhodne. Desetidenní lhůta uplynula dne 7.4.2008 a lze ji považovat za přiměřenou a nikoli v rozporu se zákonem, neboť se již nejedná o lhůtu podle ustanovení § 87 odst. 1 stavebního zákona, ale o lhůtu podle ustanovení § 36 odst.3 správního řádu, kde správní řád výslovně délku lhůty nestanovuje. S ohledem na obsah správního spisu není patrné, že by uvedeným pochybením došlo ke konkrétnímu zásahu do práv některé z účastníků řízení, zejména však nikoli obou žalobkyň, jejichž právo na podání opravného prostředku ve správním řízení uvedeným pochybením nebylo dotčeno a z podané žaloby ani není zřejmé, jakým konkrétním způsobem se žalobkyně jako účastnice řízení cítí být uvedeným nesprávným postupem správního úřadu dotčeny.

9.Důvodnou byla naopak shledána žalobní námitka žalobkyň Hallmannové a Procházkové o tom, že umístěná stavba je v rozporu s právními předpisy, když obsahuje zařízení zdravotní péče a musí tak splňovat požadavky vyhlášky č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení. Žalobou napadené rozhodnutí ve svém odůvodnění zcela postrádá jakoukoli argumentaci k uvedené odvolací námitce, žalovaný se jí nijak nezabýval a nevypořádal se s ní. Ve vztahu k této námitce proto soud dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů..."

Odvolací orgán v souladu s výše uvedeným právním názorem Městského soudu doplňuje odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 22.7.( resp.12.8.) 2008  :

K námitkám RNDr. Pavly Procházkové a Víta Procházky,   LYSIN-lyská iniciativa,  Veroniky Hallmannové, Petra Bláhy, Boženy Grábnerové :

1. V řízení bylo porušeno ust. § 25 odst.2 správního řádu a § 87 odst. 1 stavebního zákona, neboť veřejné ústní jednání nebylo dosud dle zákona ani oznámeno.  2.Územní rozhodnutí, tak bylo vydáno v rozporu s § 4 odst. 3 a 4 a § 36 odst. 3 zák.č. 500/2006 Sb. a § 87 odst. 1 zák. č. 183/2006 Sb., neboť jim nebyla dána řádná možnost seznámit se s ( novými) podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim před vydání rozhodnutí. 3.Rozhodnutí je tedy neurčité a nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, jak byla stavba umístěna, zároveň nebylo dosud rozhodnutí doručeno řádně, neboť nebyla doručena grafická příloha.

         Jak z rozsudku soudu, tak z rozhodnutí krajského úřadu ze dne 22.7.2008 vyplývá, že nedošlo k pochybení  stavebního úřadu. Oznámení o zahájení územního řízení a pozvání k veřejnému ústními jednání na den 14.2.2008 veřejnou vyhláškou bylo zveřejněno na úřední desce  dne 10.1.2008 a sejmuto dne 28.1.2008.  Po zjištění chybného data sejmutí 25.1. 2008,  bylo toto  napraveno a lhůta prodloužena. Tzn., že byla splněna zákonná lhůta v souladu s § 87 odst.1 stavební zákon. Oznámení o sdělení seznámení s podklady tzn. nově doloženými bylo vyvěšeno  dne 12.3.2008  a sejmuto dne 28.3.2008.  V tomto oznámení je uvedeno, že po uplynutí 10ti dnů ode dne doručení, správní orgán ve věci rozhodne. Lhůta 10ti dnů uplynula dne 7.4.2008 . Vzhledem k tomu, že se nejedná již o oznámení zahájení územního řízení ( § 87 odst. 1 stavební zákon), ale pouze o seznámení s dalšími podklady lze lhůtu 10-ti denní považovat za přiměřenou a není v rozporu se zákonem, neboť se již nejedná dle § 87 odst.1 SZ, ale o § 36 odst. 3 správní řád v kterém lhůta stanovena není. Odvolací orgán neshledal pochybení stavebního úřadu ve způsobu doručování, neboť všichni účastníci řízení byli řádně seznámeni s podklady pro umístění výše uvedené stavby. ( viz též rozsudek soudu bod č.8)

         Doručení grafické přílohy. Ve výroku rozhodnutí byla stavba popsána a umístěna včetně vzdáleností od hranic pozemků. Stavební úřad tak dostatečně  formuloval umístění stavby proto jako nedůvodnou odvolací orgán spatřuje  námitku, týkající se absence grafické přílohy územního rozhodnutí. V této souvislosti je třeba uvést, že grafická příloha nepatří mezi náležitosti výroku územního rozhodnutí.( viz rozsudek bod č.7)      

 4.Bez příslušného vyjádření dle zák.č. 100/2001 Sb. není v tomto případě možno vydat rozhodnutí dle stavebního zákona, neboť není zřejmé, zda stavba nepodléhá posuzování dle tohoto zákona a zda není nutné vydání stanoviska: došlo též k porušení § 4 odst. 2 ( věta první) stavebního zákona. Pí.Grábnerová : 5. V řízení nebylo doloženo stanovisko dle zákona č. 100/01 Sb. /hodnocení vlivu staveb a činností na ŽP/, ani závěr zjišťovacího řízení dle tohoto zákona, že záměr dalšímu posuzování nepodléhá. Dle ust. § 4 odst. 1 písmo d) uved. zák. podléhají stavby uvedené v příloze tomuto zákonu, i když nedosahují uvedených parametrů. Sdělení Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 4.3. 2008 č.j. 32780/2008/KUSK OŽP/Ja se netýká předmětné stavby, protože se vztahuje ke stavbě o zastavěné ploše. 1 990 m2, kdežto stavba uvedená ve výroku územního rozhodnutí má plochu 2 279,6 m . Platný doklad z hlediska zájmů, hájených zákonem č. 100/01 Sb. není tedy k dispozici. Nebyl respektován § 4 odst. (2) stavebního zákona 183/06 Sb. a není možné vydat rozhodnutí dle tohoto zákona. Absence řádného stanoviska nebo závěru zjišťovacího řízení dle zák. č. 100/01 Sb. v mém případě znamená jak riziko ovlivnění životního prostředí stavbou (otřesy, hluk, prašnost atd.), tak trvalé riziko vlivu stavby na životní prostředí a humánní hygienu (pachová, bakteriální a jiná kontaminace).

         Tak jak již bylo uvedeno v předchozím rozhodnutí krajského úřadu  ze spisu bylo zjištěno, že dne 4.3.2008  pod č.j.: 32780/2008/KUSK OŽP/Ja vydal Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, oddělení posuzování vlivů na životní prostředí sdělení dle § 6 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na ŽP, ve znění pozdějších předpisů se závěrem, že navrhovaná stavba nepodléhá zjišťovacímu řízení  dle citovaného zákona. Odvolacímu orgánu není známo z čeho odvolatelé usuzují, že zjišťovací řízení není vydáno pro výše uvedenou stavbu. Posuzován byl objekt nový, který má být umístěn ( plocha dle projektové dokumentace „dodatek dokumentace k ÚŔ ze dne 02/2008" uvádí zastavěnou plochu vlastním objektem 1983 m2).  Pokud odvolatelé namítají, že stavba je plochou větší než stavba projednávaná v zjišťovacím řízení domníváme se, že odvolatelé mají zřejmě na mysli stávající  dům čp.13 (administrativní zázemí DD) ten však není stavebně propojen s navrhovanou stavbou a není předmětem umístění výše uvedené stavby. Tzn. že ani zjišťovací řízení se této stávající stavby netýká, proto i nadále trváme na tom, že zjišťovací řízení  bylo provedeno k výše uvedené stavbě a je pro posouzení této stavby dostačující.

 5.Vzhledem k tomu, že navrhovaná stavba nerespektuje zejména architektonické a urbanistické charakteristiky daného území a strukturu jeho zástavby, je územní rozhodnutí vydáno v hrubém rozporu s § 20 odst. 1 vyhl. 501/2006 Sb., zároveň se jedná o rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a rozporné s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť zejména námitka týkající se rozlohy dané stavby v poměru ke stávající zástavbě nebyla v zásadě nijak vypořádána. 6.Napadené rozhodnutí o umístění stavby je tak vydáno v rozporu s § 20 odst. 1 a § 25 odst. 1 vyhl. 501/2006 Sb. a v rozporu s § 90 písm. b) a c) zák. 183/2006 Sb. jedná se též o rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a rozporné s § 68 odst. 3 správního řádu.7.+8.+9. Stavba je v rozporu s požadavky územního plánu,  na využití území- vzhledem k rozporu stavby s územně plánovací dokumentací je umístěna v rozporu s § 90 písm. a), c) a d) zák.č. 183/2006 Sb.a § 23 odst. a § 20 odst. 5 písm. a) vyhl. 501/2006 Sb. K uvedenému bodu 11.S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti mám za to, že napadané rozhodnutí je chybné, jelikož správní orgán prvého stupně nesprávně posoudil, zda záměr žadatele je v souladu s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu: architektonických a urbanistických hodnot v území, s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích prvních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, s požadavky ~ na veřejnou dopravní a technickou infrastruktury, jakož i s ochranou práva právem chráněných zájmů účastníků řízení, tedy nepostupoval ve smyslu ustanovení § 90 stavebního zákona. Stavbu shledávám pro dané území nevhodnou a jako nezpůsobilou ke schválení v navrhovaném rozsahu a parametrech. P.Bláha :b.3 K bodu C/2 a), b) a d) rozhodnutí: Jako zásadní spatřuji skutečnost, že navržené architektonické řešení, urbanistická koncepce a  celkový záměr v daném území není v souladu ani s vyhláškou č. 501/2006 Sb. ani s normou ČSN 734301 - Obytné budovy, pročež není možné stavbu umístit. Z přiložené tabulky charakteristik objektů v okolí (příloha č.1) je na první pohled zřejmé, že stavba vybočuje všemi svými parametry nejen mimo rámec objektů v řešeném bloku domů, ale dokonce i v rámci nerelevantně odkazované zástavby ZŠ Komenského a Masarykova, a to i přesto že pro objekty základních škol platí naprosto jiné limity, neboť jsou v zóně OV - občanská vybavenost. Nelze přehlédnout, že stavba je vyšší, objemnější, má větší zastavěnou plochu a nemá stejný charakter. ........Ve světle uvedených skutečností považuji provedené zhodnocení a posouzení vhodnosti záměru za chybné, neboť nebylo přihlédnuto k místní situaci a k charakteru území, které zásadním způsobem určují, zda navrhovaná stavba je vhodná a způsobilá být umístěna do dané lokality, v důsledku čehož je napadané rozhodnutí nesprávné a v rozporu s již shora citovanými ustanoveními právních předpisů a norem... Není možné umisťovat stavby s negativním vlivem na okolní zástavbu a likvidovat tím dlouho vytvářený charakter centra města a daných zón,..b.4. K bodu C/3 rozhodnutí: Nesprávnost napadaného rozhodnutí dále spatřuji v tom, že navrhovaná stavba není v souladu s územním plánem sídelního útvaru Lysá n/L (dále jen "ÚP"), a to z dále popsaných důvodů. Zásady (rámcové regulativy) prostorového uspořádání zástavby v dané lokalitě jsou definovány obecně závaznou vyhláškou města Lysá n/L Č. 4/2005 (dále jen "OZV"). V této vyhlášce jsou stanoveny mimo jiné tyto principy: "Zásadně dodržovat princip kontextuality zástavby. Objemové řešení objektů (hmotové členění, velikost výplní otvorů, výška římsy, způsob a tvar zastřešení) vhodným způsobem navázat na charakter a výškovou hladinu okolní zástavby.". Jak je již uvedeno u bodu C/2, tak při pohledu do přiložené tabulky charakteristik objektů v okolí je na první pohled zřejmé, že stavba vybočuje všemi svými parametry nejen mimo rámec objektů v řešeném bloku domů, ale i vzdálenějších domů, přičemž konkrétní rozdíly jsou patrné z tabulky. Z těchto skutečností lze zjistit, že z parametrů definovaných OZV není splněno ničeho.Konkrétně není splněn např. princip kontextuality zástavby, jelikož do vnitrobloku řadových domů, kde se vyskytují pouze dílčí a drobné stavby hlavních objektů, je umístěna stavba několikanásobně objemnější a vybočující z koncepce obvyklé zástavby takovýchto prostor. V rušném centru města by dotčené vnitro blokové části měli být zónou klidu pro daný blok domů a ne cílem pro stavbu velkolepých projektů, ať je jejich účel a potřebnost sebe vyšší. Není možné umisťovat stavby s negativním vlivem na okolní zástavbu a likvidovat tím dlouho vytvářený charakter centra města a daných zón, i když by výstavba takové stavby byla považována za velmi žádoucí. Je sice pravdou, že dotčená zóna je zóna SC s převahou domů městského typu, byť svou charakteristikou spadají ještě do klasifikace rodinných domů, přesto však je DD naprosto nesrovnatelnou stavbou . Pí. Grábnerová : Dále trvá má námitka, že absentuje skutečná vizualizace stavby ve vztahu k dochovanému historickému centru města a památkové zóny, a že stavba tuto zónu naruší... Stavba však není v souladu s vydaným územním plánem (uvádím níže), takže se nejedná o případ dle výše cit. ustanovení... Stavba Domova důchodců je umístěna v rozporu s platnou územně plánovací dokumentací a územní rozhodnutí tak bylo vydáno v rozporu s § 90 písmo a), b), c) d) a e) zákona č. 183/2006 Sb. Odůvodňuji to tím, že komunikace na p.č. 295/1 je umístěna v ploše zeleně (viz grafická část ÚPD, plocha označená jako ZS, nikoliv SC), kde dle platného územního plánu není zástavba přípustná (viz příloha č. 1 vyhlášky města Lysá na Labem č. 4/2005). K této skutečnosti se vztahuje ust. § 90 písmo a) a c). K ust. § 90 písmo b) se vztahuje námitka č. 3 mého odvolání, k ust. § 90 písmo d) se vztahuje námitka č. 1 mého odvolání a k ust. § 90 písmo e) se vztahují jak úvod a závěr, tak námitky č. 1. - 3. mého odvolání ze dne 28. dubna 2008. Z výše uvedeného rozporu umístění stavby plyne, že není možné stavbu realizovat bez provedení změny ÚPD, tudíž se nejedná o stavbu dle schváleného územního plánu.

           Stavba je v souladu s platnou územně plánovací dokumentací - územním plánem sídelního útvaru Lysá nad Labem, schváleným dne 30.3.2005 usnesením Mě Lysá nad Labem č. 2/II/12/05 a platnou OZV Města Lysá nad Labem č. 4/2005. Stavba je vyhlášena jako stavba veřejně prospěšná včetně přístupových komunikací. Plocha pro DD je vyznačená jako SC (smíšená centrální), parkoviště  v části veřejná zeleň. Vhodnost stavby uvnitř památkové zóny posoudil též odbor školství a kultury, který vydal  z hlediska orgánu ochrany státní památkové péče kladné závazné stanovisko bez připomínek, dne 21.12.2008 č.j.: ŠK/732/07/Nes/ZS 19-7/R, s tím, že uvedl, že okolní zástavbu netvoří jen malé objekty. DD bude situován v linii velkých staveb v prostoru mezi Základní školou B.Hrozného a Základní školou na Školním náměstí. Výška budovy DD nepřevýší budovu školy a tím nebude pohledově exponována historicky významných částí města, jakými jsou náměstí Husovo a B.Hrozného a v dálkových pohledech bude uplatňována minimálně. Vzhledem k funkčnímu využití zóny do níž je stavba umisťována (smíšená centrální) je naopak  procento rodinných domů „drobnějšího měřítka" minimální. 

          V OZV je uvedeno, že stavba bude  dodržovat princip kontextuality zástavby. Objemové řešení objektů (hmotové členění, velikost výplní otvorů, výška římsy, způsob a tvar zastřešení) bude vhodným způsobem navazovat na charakter a výškovou hladinu okolní zástavby.". Projektová dokumentace obsahuje „podélný řez stavbou a její vztah k okolí" z které vyplývá výškové a objemové parametry objektů  ve vztahu k okolní zástavbě. Stávající objekty jsou výškově zaměřené ( např. odvolatelka pí. Hallmanová má nejvyšší bod své nemovitosti 203,54 n/m, pí. Procházková 207,58 n/m zatímco obrys navrhované stavby bude v nejvyšším místě 207,02 n/ m) z uvedeného je zřejmé, že stavba nijak svojí výškou nevybočuje z okolní zástavby, v okolí jsou další stavby, které jsou hmotově srovnatelné ( škola, kostel, řadová zástavba  domů  je celkově značný hmotový prvek v dané lokalitě apod.). Navrhovaná stavba je umisťovaná v dvorním traktu domů tzn. že tato i když rozsáhlá stavba nebude nijak dominovat v dané lokalitě, neboť bude i vůči svažitému terénu zakomponovaná do zástavby a v neposlední řadě z druhé strany  bude i za parkovou zelení. Stavba není v rozporu s regulativy ani s funkčním využitím dle schváleného plánu, proto po posouzení a zhodnocení dané situace a to i z hlediska vyjádření  dotčených orgánů, která jsou kladná nespatřujeme umístění této stavby v rozporu s územním plánem ani s § 20 odst. 1 vyhl. 501/2006 Sb.         

p.Bláha :Pochybení stavebního úřadu dále spatřuji v tom, že se nevypořádal s mou námitkou týkající se nedostatečného řešení parkování, umístění komunikace a inženýrských sítí. Navrhovaná stavba počítá s tím, že se parkování, komunikace i inženýrské sítě umístí do parku u Školního náměstí. Tuto plochu však nelze považovat za plochu ve smyslu zóny SC - smíšená centrální z těchto důvodů:  Základním rozlišovacím prvkem územních plánů jsou barevné plochy, hraniční čáry, popisy a šrafy. Jednotlivé významy použitých grafických prvků jsou definovány v legendě na příslušném výkresu. Legenda je pro posouzení věci rozhodná a u dané plochy je u tmavší zelené barvy ("stav") nezaměnitelně napsáno: sídelní zeleň. .......Nepochybně je však zjevné, že stavebním úřadem deklarovaná zóna SC to být nemůže, protože v takovém případě by bylo možné zastavit jakoukoliv parkovou plochu v urbanizované centrální části města. Ačkoliv jsou totiž tyto parkové plochy vybarveny zeleně a fyzicky se také o veřejnou zeleň jedná, patří podle vyjádření správního orgánu do příslušných zastavitelných zón (nemají textový popis a neodděluje je modrá linka). Ve světle uvedeného nelze považovat za správný názor, že úmyslem zpracovatele a pořizovatele územního plánu bylo umožnit zastavění parkové plochy parkovištěm, komunikací či stavbou. - Samotné vymezení parcel pro veřejně prospěšnou stavbu DO ještě nezakládá skutečnost, že se plocha parku může posuzovat jako SC; tato skutečnost nemá navíc pro napadané rozhodnutí žádnou váhu. Jak je z výše popsaného patrné, není napadané rozhodnutí správné, neboť i nadále trvá významný nesoulad s územním plánem a s ClV. Jelikož tedy není splněn jeden ze základních principů umísťování stavby není možné stavbu do navržené lokality umístit. Napadaným rozhodnutím tedy došlo k hrubému porušení zásad definovaných územním plánem. 5. K bodu C/4 rozhodnutí: S názorem stavebního úřadu vyjádřeného v napadaném rozhodnutí se neztotožňuji a i nadále považuji za potřebné stanovit podmínky pro parkování, a to z komplexního hlediska. I přesto, že stavební úřad dospěl k závěru, že navrhované řešení parkování splňuje normy ČSN, je nezbytné se již v této fázi řízení pozastavit nad tím, zda takové řešení je dostačující a v souladu s koncepcí parkování (dopravy v klidu) v centrální části obce....Mělo by tedy dojít k komplexnímu posouzení parkování v souladu s potřebami celé lokality a trvat na řešení parkování tak, aby zvolená koncepce co nejméně zatěžovala lokalitu i občany obce a samozřejmě s přihlédnutím ke stále rostoucímu počtu motorových vozidel.

           Doprava v klidu ( parkovací stání) a umístění areálové komunikace je v souladu s územním plánem, neboť se  nejedná   o plochy zeleně,  označené územním plánem jako  zónu ZS. Jedná se o plochy zeleně veřejně přístupné ( odlišná barva zelené vyznačená v grafické příloze územního plánu), na nichž jsou parkovací plochy přípustné  (viz tabulka „funkční využití územních zón"). Tak jak výše uvedeno, stavba je umisťována na pozemcích (včetně pozemku veřejné zeleně) jako veřejně prospěšná a to včetně přístupových  komunikací.

         Řešení dopravy v klidu  je navrženo v souladu s ČSN 73 61 10.  Parkovací stání jsou umístěna z ulice Komenského a Školní v souladu s § 21 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., která stanoví že odstavná a parkovací stání u staveb pro bydlení musejí být umístěna ve skutečné docházkové vzdálenosti do 300m, je-li to technicky možné.      Stavební úřad tak postupoval v souladu jak s územním plánem, tak s ČSN a vyhl. č. 501/2006 Sb. Parkovací stání nemůže být řešeno komplexně pro široké okolí, neboť se jedná o posouzení navrhované stavby a jejím souladu s příslušnými předpisy. Navrhovatel má povinnost zajistit parkovací stání pouze pro navrhovanou stavbu a není jeho povinností zajistit parkovací stání pro další stavby.

 10. Navrhovaná stavba nemá vyřešeno nakládání s vodami dle požadavků vyhl. 501/2006 Sb. § 20 odst. 5 písm.c)-likvidace dešťových vod. 18. 6. K bodu C/5 rozhodnutí: - Napadané rozhodnutí dle mého názoru neřeší dostatečným způsobem otázku napojení stavby na kanalizační síť. Jsem přesvědčen, že nelze řešit připojení takto rozsáhlé stavby s kuchyňským a prádelním provozem na řad, který je v havarijním stavu. Tuto skutečnost dokládá i samotné vyjádření správce a prosté vizuální zhodnocení stavu řadu. Současný kanalizační řad nesplňuje elementární požadavky na něj kladené - nízká hloubka uložení, nevhodné sklonové poměry, havarijní stav, z 50% zanesené potrubí atd.......... Ve světle uvedeného tedy shledávám odkanalizování objektu nikoliv v souladu s předpisy a napadané rozhodnutí, v němž chybí zakotvení podmínky uvedení stavby do provozu za předpokladu napojení na objektivně vyhovující kanalizační řad, za vadné.

            Dešťové vody ze střech budou zasakovány s využitím přirozené retence v území,  případně zachyceny do akumulačních nádrží s přepadem  a zachycené dešťové vody využívány na zálivku. Ostatní dešťové vody ze zpevněných ploch budou svedeny volně na povrch. K navrženému řešení napojení na kanalizační řady vydal  dne 28.2.2008, pod zn.: 008V/2007/Ly, kladné vyjádření provozovatel VaK sítě, Stavokomplet spol. s r.o., Brandýs nad Labem. V tomto vyjádření uvádí, že kapacita vodovodní a kanalizační sítě v místě napojení je dostatečná a nedojde k omezení dodávky vody a odvádění odpadních vod v okolní zástavbě.   Nicméně  Město Lysá nad Labem počítá s opravou kanalizace na nám. B. Hrozného, pro kterou již  bylo   vydáno stavební povolení „Rekonstrukci kanalizační sítě" dne 24.1.2006 č.j.: ŽP/1463/161/05/Jel  (NPM 4.3.2006), část této stavby je již provedena. Z uvedeného je zřejmé, že napojení na kanalizační síť je zajištěno, že je zajištěna i rekonstrukce této kanalizační sítě.

 11. Územní rozhodnutí je tak vydáno v rozporu s § 9 vyhl. 503/2006 Sb., neboť neobsahuje právními předpisy předepsané náležitosti. 12.Vzhledem k tomu, že není prokázáno splnění požadavků vyhl. č.49/1993 Sb. je územní rozhodnutí vydáno v rozporu s § 90 písm. c) a e) stavebního zákona více z rozsudku Mě soudu : námitka žalobkyň Hallmannové a Procházkové o tom, že umístěná stavba je v rozporu s právními předpisy, když obsahuje zařízení zdravotní péče a musí tak splňovat požadavky vyhlášky č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení. Žalobou napadené rozhodnutí ve svém odůvodnění zcela postrádá jakoukoli argumentaci k uvedené odvolací námitce, žalovaný se jí nijak nezabýval a nevypořádal se s ní.

    Odvolatelé neuvedli v čem konkrétně spatřují rozpor s vyhl.49/1993 Sb. a  §9 vyhl. 503/2006 Sb . Odvolání je pak neurčité a  proto se odvolací orgán nemohl  k těmto námitkám vyjádřit ( např. jaké další podklady dle § 3 odst.2 vyhl. pokládal odvolatel za chybějící ve spise apod.). Opět však uvádíme, že se jedná o umístění stavby v kterém se vymezuje stavební pozemek, stanoví druh a účel, podmínky pro její umístění, pro zpracování projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení. Tzn., že podrobnější projektová dokumentace bude podkladem až pro vydání stavebního povolení.

9+ 13. V řízení tedy bylo hrubě porušeno právo účastníků řízení na kopie spisu zaručené v § 38 zák. č. 500/2004 Sb.

       Účastníci měli právo nahlížet do spisu v souladu s § 38 zák. 500/2004 Sb. Lysin-lyská iniciativa požádali o pořízení kopií textové části projektové dokumentace. Spis obsahuje  sdělení ze dne 4.3.2008 odmítnutí pořízení těchto kopií textové části dle § 168 odst.2 stavebního zákona z důvodu nedoložení souhlasu vlastníka dokumentace. V § 168 odst.2 je výslovně uvedeno, že kopie dokumentace se poskytne pokud žadatel předloží souhlas toho, kdo dokumentaci pořídil. Textová část je součástí projektové dokumentace. Tento souhlas nebyl doložen. Tzn. že v tomto případě se postupuje podle zvláštního právního předpisu tj. podle stavebního zákona.

 14.Stavba tedy nepřípustně zasahuje do zájmů chráněných zákonem č. 114/1992 Sb. a to aniž by toto bylo řádně posouzeno k tomu příslušným orgánem. Pí. Grábnerová :Připojuji se rovněž k důvodným pochybnostem, zda budou ochráněny cenné stromy ve stávajícím parku. Ani renomé špičkového odborníka, jakým je p. Kolařík, nestačí ochránit stromy před standardním počínáním stavebních firem. Neuhynou-li stromy již při stavební činnosti, stane se tak o něco později v důsledku narušení kořenových systémů a infekce mykózou.

         Z hlediska zák. 114/1992 bylo vydáno stanovisko MěÚ Lysá nad Labem, odborem životního prostředí dne 17.10.2007 pod čj. ŽP/2872/194/07, které je součástí předloženého spisu. Dále bylo zjištěno, že z hlediska kácení stromů bylo vydána tato rozhodnutí : Rozhodnutím OOP Stč.KÚ č.j. 23886/2008/KÚSK ze dne 15.2.2008 bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Lysá nad Labem, odboru životního prostředí (MěÚ Lysá n.L.) č.j. ŽP/3368/9/08/Sv/OP ze dne 10.1.2008, kterým bylo Městu Lysá nad Labem dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. na pozemcích parc.č. 22/2, 291, 295/1, 297/1,2,3 v k.ú. Lysá nad Labem povoleno pokácení 31 ks stromů a 121 m² keřů a nepovoleno pokácení 4 ks stromů pro stavbu objektu zařízení sociální péče - domova důchodců. Rozhodnutím OOP Stč.KÚ č.j. 31064/2008/KÚSK ze dne 28.5.2008 bylo potvrzeno rozhodnutí MěÚ Lysá n.L. č.j. ŽP/71/22/08/Sv/OP ze dne 24.1.2008, kterým bylo za účelem preventivní ochrany dřevin rostoucích mimo les - 2 ks dubu letního a 1 ks ořešáku černého Městu Lysá nad Labem stanoveny dle ust. § 66 zákona č. 114/1992 Sb. podmínky pro umístění a výstavbu domova důchodců na pozemcích parc.č. 295/1 a 297/2 v k.ú. Lysá nad Labem. Obě vydaná rozhodnutí OOP Stč. KÚ již nabyla právní moci - dne 20.2.2008, dne 5.6.2008.  Jak stavební úřad, tak odvolací orgán není příslušný k tomu, aby hodnotil rozhodnutí jiného správního orgánu. Z výše uvedeného je zřejmé, že bylo jak prvostupňovým, tak druhostupňovým orgánem ochrany přírody a krajiny hodnocen dopad stavby na zeleň, na základě podrobného dendrologického průzkumu, který je součástí spisu, pro ochranu této zeleně stanovil podmínky, které jsou však součástí rozhodnutí dotčeného orgánu a proto nepřísluší stavebnímu úřadu tyto podmínky uvádět do svého rozhodnutí. Ve výše uvedených rozhodnutích některé dřeviny nebyly nepovoleny pokácet, za povolené pokácené dřeviny stanovil dotčený orgán náhradní výsadbu, v místě nejsou památkově chráněné stromy, navrhovatel dle rozhodnutí MěÚ Lysá n/Labem, odboru životního prostředí má zajistit ochranu stávajících cenných stromů v místě možného poškození stavbou. Z výše uvedeného je patrné, že byl zodpovědně hodnocen vliv stavby na stávající zeleň, ale tak jak výše uvedeno je ochrana zeleně předmětem jiného řízení a proto stavební úřad pouze citoval tyto rozhodnutí. Podklady pro ochranu přírody a krajiny proto   považujeme  za dostatečné pro povolení umístění výše uvedené stavby.

15.Žádají, aby bylo dle § 149 odst. 4 zák. č. 500/2004 Sb. přezkoumáno nadřízeným orgánem : závazné stanovisko HZS Středočeského kraje ze dne 14.11.2007 čj. HSKL-2066/NY-2007 a závazné stanovisko Městského úřadu Lysá nad Labem, Odbor školství a kultury ze dne 21.12.2007, čj. ŠK/732/07/Nes/ZS 19-7/R -

 p.Bláha 9. S přihlédnutím ke skutečnostem uvedeným v článcích 3. a 4. tohoto odvolání mám důvodné pochybnosti o tom, že závazné stanovisko vydané Městským úřadem Lysá nad Labem, odborem školství a kultury, dne 21.12.2007 pod č.j. ŠK/732/07/Nes/ZS 19-7/R, bylo vydáno s řádnou péčí a bylo provedeno odborné a objektivní posouzení záměru tak, jak ukládají právní předpisy. Dle mého názoru citované stanovisko nebylo vydáno v souladu s ustanovením § 2 odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., v němž je zakotvena zásada, že "správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly".  Na základě uvedený skutečností a v souladu s ustanovením § 149 odst.4 zákona č. 500/2004 Sb. požaduji, aby bylo nadřízeným orgánem přezkoumáno závazné stanovisko MěÚ Lysá nad Labem, Odbor školství a kultury, ze dne 21.12.2007, č.j. ŠK/732/07/Nes/ZS 19-7/R, k předmětné stavbě.

Odvolacím orgánem bylo v souladu s § 149 správního řádu postoupeno k přezkoumání závazné stanovisko HZS Středočeského kraje ze dne 14.11.2007 čj. HSKL-2066/NY-2007 a závazné stanovisko Městského úřadu Lysá nad Labem, Odbor školství a kultury ze dne 21.12.2007, čj. ŠK/732/07/Nes/ZS 19-7/R.       Dne 6.8.2008 pod čj. 117875/2008/KUSK sz. 114447/2008/KUSK/5  přezkoumal  Krajský úřad Středočeského kraje, odbor kultury a památkové péče závazné stanovisko MěÚ Lysá nad Labem, odboru školství a kultury ze dne 21.12.2007, čj. ŠK/732/07/Nes/ZS 19-7/R  s tím, že toto stanovisko v souladu s § 149   odst.4 správního řádu potvrdil. Dne 6.8.2008 pod čj.HSKL-2864/KL-2008 vydal Hasičský záchranný sbor Středočeské krajské ředitelství potvrzení závazného stanoviska HZS Středočeského kraje ze dne 14.11.2007 čj. HSKL-2066/NY-2007 v souladu s § 149 odst.4 správního řádu.

16. Územní rozhodnutí bylo vydáno (podepsáno) osobou vyloučenou z rozhodování - rozpor napadeného rozhodnutí s § 14 odst. 3 správního řádu. V podání LYSIN -lyská iniciativa byla vnesena námitka podjatosti všech pracovníků městského úřadu. Pí. Grábnerová: Mimo rámec odvolání se plně připojuji k námitkám o podjatosti stavebního úřadu, který je služebně, organizačně a finančně zcela vázán na město Lysá n.L. Ověřila jsem vysokou pravděpodobnost budoucího převodu objektu do majetku města Lysá n.L., z čehož vyplývá, že město má zájem na určitém výsledku územního řízení. Dále vyjadřuji krajní nedůvěru v nepodjatost pracovníků Krajského úřadu v dané věci, protože investorem stavby je Středočeský kraj. Vzhledem k tomu, že existují i další alternativy pro umístění stavby, je nepochopitelné, proč město Lysá n.L. trvá na řešení, které poškozuje účastníky a narušuje památkovou zónu.

Z důvodu vznesené námitky podjatosti referentky Milady Fialové oprávněné úřední osoby, která ve věci rozhodovala vydal tajemník MěÚ Lysá nad Labem   dne 14.5.2008  pod č.j.: KÚ/114/08 usnesení, ve kterém rozhodl, že  úředně oprávněná osoba  stavebního úřadu Milada Fialová není z projednávání a rozhodování ve věci umístění  výše uvedené stavby vyloučena. Námitka podjatosti,  která byla vznesena dne 14.2.2008 byla směřována proti všem pracovníkům městského úřadu. Vzhledem k tomu, že  § 14 odst.2 správního řádu  dává možnost účastníkovi řízení namítat podjatost oprávněné úřední osoby, nelze vyloučit z vedení řízení všechny pracovníky úřadu, neboť oprávněnými úředními osobami jsou ve smyslu § 15 odst.2 správního řádu úředníci, kteří provádějí úkony správního orgánu v řízení a jsou k tomu oprávněni podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřeni vedoucím správního orgánu.  Vydané usnesení  s tím, že Milada Fialová není podjatá  nijak neovlivnilo vydání rozhodnutí, neboť Milada Fialová byla oprávněnou osobou po celou dobu projednávání a rozhodování. Obdobně tak jak výše uvedeno námitka, která směřuje proti všem  úředníkům krajského úřadu, řediteli krajského úřadu, vedoucím pracovníkům krajského úřadu a hejtmanovi Středočeského kraje, kteří  nejsou v dané věci popř. ani nemohou být oprávněnými úředními osobami nelze vzít jako podnět podjatosti, neboť podání  nemá náležitosti dle § 37 odst.2 správního řádu, není zřejmé proti komu a z jakých konkrétních důvodů má být konkrétní oprávněná úřední osoba vyloučená. K této námitce lze citovat  z nálezu nejvyššího správního soudu č.SJS 503/2005  „..Pracovník takového orgánu v daném řízení nevystupuje prvotně jako zaměstnanec, nýbrž jako úředník územně samosprávného celku, mezi jehož základní povinnosti podle zákona  patří mj. dodržovat ústavní pořádek, právní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané, hájit při výkonu správních činností veřejný zájem, jednat a rozhodovat nestranně bez ohledu na své přesvědčení a zdržet se při výkonu práce všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování [§ 16 odst. 1 písm. a), b), c) a f) citovaného zákona]. Tyto povinnosti pak má úředník i při výkonu státní správy, které byly na orgán samosprávy zákonem přeneseny (§ 2 odst. 3 cit. zákona). Skutečnost, že zákon uvedené povinnosti úředníků územních samosprávných celků takto explicitně vypočítává, je podle Nejvyššího správního soudu třeba vnímat právě i v souvislosti s tím, že tito úředníci jsou v mnoha případech povoláni k rozhodování o věcech týkajících se obce či kraje, tedy de facto jejich zaměstnavatelů. Nejvyšší správní soud je tak přesvědčen, že pouze tato situace, která je zákonem výslovně připuštěna, předpokládána a vyžadována, nemůže být bez dalšího důvodem podjatosti pracovníka orgánu územně samosprávného celku, a to i přes pracovní či jiný obdobný vztah k takovému celku jakožto účastníkovi řízení či z toho plynoucí jistou finanční závislost. Aby byly v takových případech dány pochybnosti o podjatosti konkrétního úředníka, musela by přistoupit ještě další skutečnost, např. důvodná obava z ovlivňování úředníka ze strany jeho zaměstnavatele v konkrétním případě..." Tento náš právní názor je v souladu s  rozsudek bodem č.1.

 10. Závěrem je nezbytné zmínit, že při veřejném ústním jednání spojeném s ohledáním na místě konaném dne 14.2.2008 byla v závěru jednání na dotaz účastníka řízení ohledně kapacit objektu sdělena zástupcem projektanta stavby zcela zásadní a nová informace. Na dotaz ohledně podrobného popisu kapacit objektu a zda skutečně musí být objekt tak velký, bylo mimo jiné sděleno, že navrhované řešení umožňuje dočasné navýšení kapacity na skoro dvojnásobek. Tato skutečnost je mimochodem patrná i z uspořádání vnitřních dispozic, rozměrů a dispozice jednotlivých pokojů, plánované kapacity kuchyně a uvažované kapacity personálu. Objektivně lze akceptovat jistou kapacitní rezervu objektu, zejména pro pokrytí lokálních výkyvů obsazenosti, ale není možné za kapacitní rezervu vydávat dalších cca 80 lůžek! Je zcela evidentní, že s ohledem na tuto informaci je stavba buď zbytečně velká (což je jedna z klíčových námitek účastníků řízení) anebo je cíleně uveden nižší počet lůžek z důvodu nižších nároků na parkovací stání, energie, nižší produkci odpadů, nižší počty osob z hlediska požárních předpisů a další. Tento rozpor v jednom z hlavní parametrů umisťované stavby považuji za zcela zásadní a v celém řízení se podle mého názoru posuzoval stavba jiných parametrů. Uvedené skutečnosti jsou samozřejmě doložitelné prohlášením přítomných účastníků řízení a konec konců jsou patrné při podrobnějším zkoumání PO řešené stavby. Zvukový záznam jednání bohužel k dispozici není, protože jeho pořízení správní organ prvého stupně zakázal.

Předmětem ústního jednání bylo umístění výše uvedené stavby. Jakékoliv úvahy o změně velikosti spis neobsahuje. Územní řízení je návrhové. Navrhovatel  doložil konkrétní projektovou dokumentaci a o té bylo rozhodnuto. Jakákoliv změna by byla předmětem jiného řízení pokud by navrhovatel o ní požádal. Schvalovací proces se týká pouze umístění stavby. Podrobnější popis stavby, provoz, počet lůžek apod. bude předmětem stavebního a kolaudačního řízení, neboť jak výše uvedeno v řízení o umístění stavby  se vymezuje stavební pozemek, stanoví druh a účel, podmínky pro její umístění, pro zpracování projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení.

Pí. Grábnerová :Stavební úřad dále porušil významné veřejné zájmy. Proto navrhuji, aby napadené rozhodnutí Stavebního úřadu Lysá n.L., bylo ve smyslu § 90, odst. (1)., písmo a) zák. 500/04Sb. o správním řízení z rušeno. V mém odvolání ze dne 28. dubna 2008 jsem uvedla, že jsem obdržela územní rozhodnutí č.j. SÚ/2032/07/Fia-30, které mělo být vyvěšeno dne 16. dubna 2008, o umístění stavby domova důchodců a denního stacionáře na Náměstí B. Hrozného, Lysá n.L. Já jsem však toto rozhodnutí v písemném vyhotovení neobdržela, což znamená, že jsem jako účastník byla opomenuta. Včasné odvolání jsem podala proto, že jsem měla a stále mám obavy, že od provopočátku nezákonný postup Městského úřadu v Lysé n.L. bude akceptován i v průběhu odvolání. Uvedené opírám jak o ustanovení § 67 zák. 500/04Sb. /správní řád!, tak zejména o ust. § 69 téhož zák., který uvádí jak náležitosti rozhodnutí, tak zejména skutečnost, že jako účastník písemné vyhotovení obdržím, ledaže bych to odmítla a požadovala pouze vyhotovení elektronické, což se nestalo. Že jsem účastníkem řízení č.j. SÚ/2032/07/Fia-30, to zakládá ustanovení § 27, odst. (2) uvedeného zákona, neboť jsem ve svých právech přímo dotčena. Svou plnou účast na řízení č.j. SÚ/2032/07/Fia-30 dokládám dále tím, že dle ustanovení § 85, odst. (2), písmo b) zák. 183/06Sb. /stavební zákon! jsem jako vlastník sousední stavby a pozemku přímo dotčena stavbou. Ustanovení § 92 odst. (3) uved. zák. uvádí, že účastníkům dle § 85, odst. (2), písmo b) zák. 183/06Sb. je doručováno veřejnou vyhláškou v případech, že je pro území vydán územní plán. Stavba však není v souladu s vydaným územním plánem (uvádím níže), takže se nejedná o případ dle výše cit. ustanovení. Z výše uvedeného plyne, že jak vlastní územní rozhodnutí, tak i zahájení Územního řízení mně jako účastníkovi vůbec doručeno nebylo.

         K námitce doručování do vlastních rukou uvádíme, že výše uvedené rozhodnutí bylo doručeno veřejnou vyhláškou v souladu s § 87 odst.1 stavebního zákona. Město Lysá nad Labem má schválený územní plán (ÚPNSÚ), samotná skutečnost zda navrhovaná stavba,  je či není v souladu s územním plánem nemá na tuto formu doručování veřejnou vyhláškou  vliv.

7. K bodu C/6 rozhodnutí: Vadnost napadaného rozhodnutí dále shledávám v tom, že se správní orgán nikoliv dostatečným způsobem zabýval otázkou zatížitelností komunikací, které budou sloužit k přívozu a odvozu stavebního materiálu, zeminy a sutin s argumentací, že tato otázka náleží do řízení o vydání stavebního povolení. Toto je sice pravdou, nelze však opomenout, že bude-Ii komunikace, která jako jediná připadá pro tento účel v úvahu, shledána nezpůsobilou, nebude možné stavbu realizovat. ....To, že pro územní řízení nebyla nijak definována dopravní zatížitelnost komunikace předpokládané pro přívoz a odvoz stavebního materiálu a sutin, nezbavuje správní orgán odpovědnosti a povinnosti objektivního posouzení situace v místě. Posouzení této otázky je tedy rozhodující z toho pohledu, že předpokládaný vjezd je jediným příjezdem ke stavbě bez možnosti alternativního řešení. Tuto skutečnost správní orgán zcela pominul a je zjevné, že je naprosto nezbytné provést požadované posouzení již v tomto stupni řízení a nikoliv odkazovat až na řízení o povolení stavby, protože tato věc má zásadní vliv na umístění stavby. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby pro odstranění vadnosti napadaného rozhodnutí bylo doloženo podrobné posouzení navrhované přístupové cesty včetně příslušných studií (hluková a rozptylová) a průzkumů (reálná únosnost, dopravní zatížitelnost a průjezdnost včetně návazných komunikací).Pí. Grábnerová : Mou zásadní námitku, týkající se vlivu stavby a stavební činnosti na RD č.p. 53 na p.č. 65/1, tedy na mou nemovitost, stavební úřad vůbec neřešil. Omezil se na sdělení, že se nemůže řídit názory a domněnkami účastníků. Což znamená, že poškozování mé nemovitosti, ke kterému dochází již nyní v souvislosti s menší frekvencí dopravy v uličce mezi staršími domy, široké cca 3,5 metru, je pouhou "domněnkou". Dojde-li k poškození, mám se obrátit na soud. Zde (ač si to stavební úřad nepřeje) musím bohužel vyslovit "domněnku", že se soud dotáže, proč jsem svá práva nehájila v územím řízení. Lze se rovněž domnívat, že bude obtížné prokazovat, která poškození vznikla stávajícím provozem na přilehlém parkovišti, a která vlivem stavby. Protože znám praxi soudů v obdobných případech, očekávám, že by se jednalo o spor trvající roky a končící bez výsledku. Je na stavebním úřadu, aby řádně vyhodnotil možné vlivy a z toho vyvodil příslušné závěry. Protože stavební úřad v Lysé n.L. zřejmě není schopen toto učinit, odvolává se na stanoviska Policie ČR a odboru dopravy MěÚ Lysá, která se týkají dopravní obslužnosti stavby. Tato stanoviska však nesuplují posouzení statiky budovy a potenciálního poškození. Pokud toto suplují, pak požaduji jejich stanoviska upravit tak, aby z nich bylo zřejmé, že se k této odpovědnosti plně hlásí. Já se však domnívám, že na těchto orgánech nikdo takové stanovisko nežádal, že pouze stavební úřad, tedy pí M. Fialová, volně zaměňuje dvě odlišné věci tak, aby zprůchodnila nezákonný postup stavebního úřadu. Jak je uvedeno v úvodu tohoto odstavce, stavební úřad se problematikou dopravy v úzké účelové komunikaci v mém případě nezabýval, nýbrž v odůvodnění odkázal na bod C/6. V bodě C/6 však pouze sdělil, že vlastník komunikací "nevznesl žádné požadavky" a že vliv stavby bude řešen dle přílohy 1. vyhl. 499/06Sb., tedy ve stavebním řízení. Bohužel dle § 1 odst. (2) této vyhlášky se její dikce nevztahuje na silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace, tudíž podle této vyhlášky postupovat nelze. Proto požaduji řádně projednat vliv stavby na statiku RD č.p. 53 na p.č. 65/1, tedy přesněji vliv otřesů, vibrací a přímých kolizí stavebních strojů a nákladních vozů s touto budovou.

         Projektová dokumentace v části B.Průvodní zpráva bod B.1 e) hovoří o napojení stavby na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Zde je uvedeno: „ komunikačně je staveniště přístupné jednak z náměstí B.Hrozného-čp.13 ( po dokončení stavby se bude jednat o hlavní vstup pro pěší), jednak ze severu od Školního nám. a  jednak ze západu z ul. Komenského. Pro hlavní hospodářský vjezd do areálu bude využit stávající sjezd na parc. 301/2 směrem ze Školního nám". K námitce vjezdu ze Školního nám., který je v současné době š 3,5 m uvádíme, že se jedná o nejužší místo vjezdu, který je stávající a nyní využíván. Přestože průjezd  je poměrně úzký  dotčené orgány jak odbor dopravy, tak policie ČR se vyjádřili kladně. Pro tento fakt zřejmě svědčí i to, že již nyní je užíván pro vjezd autobusů a nákladní dopravu. Přestože chápeme obavy pí. Grábnerové,  že může dojít  během stavby k poškození jejího domu, je š 3,5 m považována za přípustnou. Veškerá stavební činnost a po té i provoz výše uvedené stavby musí probíhat též v souladu s ustanovením § 127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění,  ve kterém je uvedeno mimo jiné, že se vlastník věci  musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval  jiného  nebo  čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí  ohrozit  sousedovu  stavbu  nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby  na  něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby  nebo  pozemku,  nesmí  nad  míru  přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem,  prachem,  popílkem,  kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady,  světlem,  stíněním a vibracemi, což může být  činěno pouze v případě provádění stavby.

 2. Co se týká umístění nádob na odpad (kontejneru), které by se měly nacházet 8,96 m od hranice pozemku p.č. 65/1, pak nedostatek projektu, tedy chybějící kótování, označil stavební úřad za chybu a nedostatek účastníka (!! !). Já jako účastník jsem měla chybu napravit, a také jsem tak učinila, namísto aby tak učinil projektant, potažmo stavební úřad již dne 14. února 2008, kdy toto datum mělo být posledním, kde je možno vznést připomínky.

Projektová dokumentace řeší plochu též pro nádoby na odpad. V územním řízení se neumisťují nádoby na odpad a to i zdravotnický, ale pouze se stanoví podmínky pro využití plochy k těmto účelům. Odvolací orgán též zkoumal, zda stavební úřad dostatečně posoudil soulad s vyhl. 137/1998 Sb a to zejména § 13 vliv staveb na životní prostředí a zjistil, že navrhovatel doložil vyjádření odboru životního prostředí čj.ŽP/2872/194/07 ze dne 17.10.2007 jak z hlediska nakládání s odpady, tak vyjádření krajské hygienické stanice čj.3829-216/07/Nb/Mm ze dne 10.10.2007 jehož stanovisko zapracoval do územního rozhodnutí.

 Stanovisko KHS Středočeského kraje, ÚP Nymburk, tímto odvoláním označuji za chybné a rozporné se zákonem o zdraví lidu a s hygienickými předpisy. Požaduji, aby KHS novým stanoviskem garantovala vyloučení jakékoliv pachové kontaminace mého pozemku a vyloučila zavlečení obtížného hmyzu, hlodavců a mikroorganismů na tento pozemek.

Odvolacím orgánem bylo v souladu s § 149 správního řádu postoupeno k přezkoumání závazné stanovisko HZS Středočeského kraje ze dne 14.11.2007 čj. HSKL-2066/NY-2007 s tím, že toto stanovisko v souladu s § 149   odst.4 správního řádu potvrdil.

p.Bláha : S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby pro odstranění vadnosti napadaného rozhodnutí bylo doloženo podrobné posouzení navrhované přístupové cesty včetně příslušných studií (hluková a rozptylová) a průzkumů (reálná únosnost, dopravní zatížitelnost a průjezdnost včetně návazných komunikací). pí.Grábnerová : Obdobně požaduji, aby byl vysvětlen rozdíl mezi okny ze schodišťové haly a ostatními okny. Tento rozdíl objektivně neexistuje a vzdálenost 9 - 10m samozřejmě průhled na můj pozemek umožňuje. Jak umístění kontejneru, tak i umístění oken považuji za neřešené a s umístěním jednoznačně nesouhlasím.Konečně vyjadřuji krajní rozhořčení nad tím, že mi Středočeský kraj společně s městem Lysá n.L. chtějí zbourat dům. Závěr: Městský úřad Lysá n.L., Stavební úřad, svým rozhodnutím č.j. SÚ/2032/07/Fia-30 zásadním způsobem narušil má práva vlastníka nemovitosti tím způsobem, že je popřel a označil za domněnky. Stavební úřad nedostál svým povinnostem a nevyhodnotil možné vlivy stavby na jinou stavbu, tedy na mou nemovitost, popřel tedy jeden ze základních účelů stavebního zákona vůbec. Mou zásadní námitku, týkající se vlivu stavby a stavební činnosti na RD č.p. 53 na p.č. 65/1, tedy na mou nemovitost, stavební úřad vůbec neřešil....Proto požaduji řádně projednat vliv stavby na statiku RD č.p. 53 na p.č. 65/1, tedy přesněji vliv otřesů, vibrací a přímých kolizí stavebních strojů a nákladních vozů s touto budovou.

         Napojení parkovišť  na pozemní komunikaci bylo posouzeno dotčeným orgánem odborem správy majetku MěÚ Lysá nad Labem jako příslušným silničním správním orgánem, který vydal za podmínek stanovených v samostatném rozhodnutí souhlas.Posouzení průjezdu pro dopravní obsluhu ze Školního nám. a to i z ohledem na zúžený vjezd 3,5 m bylo vydáno stanovisko odborem dopravy MěÚ Lysá nad Labem ( bod 8 ÚR). V tomto stanovisku je uvedeno, že cesta bude upravena na zpevněnou účelovou komunikaci o min.š 3,5 m. Z důvodu š 3,5 m požaduje umístit dopravní značku  B1, zákaz vjezdu všech vozidel + dodatkovou tabulku E12 s textem mimo dopravní obsluhu a to už v průběhu stavby. Z uvedeného vyplývá, že přístup byl dostatečně posouzen. Podmínky pro  provedení stavby jsou však předmětem stavebního povolení. Pro  občanské vybavení (DD ) není stanovena odstupová vzdálenost, tzn. že stavební úřad vychází z § 25 vyhl.501/2006 Sb., který uvádí v odst.1 "Vzájemné odstupy staveb musí splňovat požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, například technickou infrastrukturu." Vzhledem k tomu, že dům pí. Grábnerové je vzdálen od budovy 25,9 m  je tato vzdálenost  považována za dostatečnou, tzn. v souladu s výše uvedenou vyhl. Podrobné řešení využití jednotlivých místností je potom předmětem až stavebního řízení.

 Pí.Grábnerová :3. Námitku, kterou jsem uplatnila (údajně v rozporu s ustanovením § 89, odst. 4 stavebního zákona), tedy konkrétně to, že stavba neřeší architektonické a urbanistické vazby, jsem uplatnila jako občan proto, že ji neuplatnil ten, komu to náleží, tedy město Lysá n.L. Stanovisko odboru školství a kultury nebylo na jednání dne 14. února 2008 řádně prezentováno, odborné vyjádření Národního památkového ústavu (NPÚ) pak nebylo prezentováno vůbec. Stanovisko NPÚ (v příloze) rozhodně nelze považovat za "souhlas". NPÚ se ztotožnil s prvním, později neuplatněným návrhem, který stavbu řešil jako pavilonovou. Jestliže třetí varianta byla hodnocena jako méně závadná, nežli varianta druhá, pak to neznamená, že toto řešení je z hlediska umístění v městské památkové zóně vyhovující. Je nepochopitelné, že příslušný odbor MěÚ Lysá nedbá na povinnost mu uloženou a nechrání do chované historické hodnoty. Stejně tak je nepochopitelné, že ani zastupitelé města a starosta města nedbají hodnot, které tvoří základní kulturně-historický kapitál města Lysá n.L. V takovém případě je povinností každého občana takzvaně nepatřičnou námitku uplatnit. Stejně tak je třeba se dotázat, zda je referentka pí H. Nesměráková tou správnou osobou, která má konkrétní zájmy hájit, nikoliv poškozovat

Odvolacím orgánem bylo v souladu s § 149 správního řádu postoupeno k přezkoumání závazné stanovisko Městského úřadu Lysá nad Labem, Odbor školství a kultury ze dne 21.12.2007, čj. ŠK/732/07/Nes/ZS 19-7/R.  Dne 6.8.2008 pod čj. 117875/2008/KUSK sz. 114447/2008/KUSK/5  přezkoumal  Krajský úřad Středočeského kraje, odbor kultury a památkové péče závazné stanovisko MěÚ Lysá nad Labem, odboru školství a kultury ze dne 21.12.2007, čj. ŠK/732/07/Nes/ZS 19-7/R  s tím, že toto stanovisko v souladu s § 149 odst.4 správního řádu potvrdil. Dotčený orgán si v souladu s § 14 odst.6 zák. o státní památkové péči obstaral písemné vyjádření NPÚ s tím, že se ve svých závěrech od obsahu tohoto vyjádření neodchýlil. Ve věci byly na základě požadavku NPÚ předloženy dálkové pohledy. Jak z tohoto vyjádření vyplývá, je konstatováno, že DD je situován do vnitrobloku nenaruší princip kontextuality okolní zástavby.  Z exponovaných částí náměstí nepůsobí rušivě, což současně dokládá, že okolní zástavbu netvoří malé objekty.

V závěru se odvolací orgán zabýval tím zda stavební úřad dostatečně posoudil, zda stavba není nad míru přípustnou stavbou pro centrum města  Lysá  nad Labem tzn. jak namítají odvolatelé. Je nutné však konstatovat, že tato lokalita pro tuto stavbu DD byla již posuzována a to již při projednávání územního plánu. Projednávání územního plánu probíhá za účasti veřejnosti, která se k návrhu může vyjádřit. Vzhledem k tomu, že tato plocha je pro tuto stavbu v územním plánu schválená považujeme námitky proti nevhodnosti této stavby za nedůvodné.

Odvolací správní orgán převzal okruh účastníků řízení stanovený stavebním úřadem, protože byl stanoven v souladu se stavebním zákonem.

Vzhledem k tomu, že odvolací správní orgán nezjistil žádné zásadní závady v postupu prvoinstančního orgánu v řízení ani v napadeném rozhodnutí rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. 

P o u č e n í

Proti rozhodnutí o odvolání se podle § 91 odst. 1 správního řádu nelze dále odvolat.

 

 

 

Eva Balounová

odborný referent

 

 

Obdrží :

účastníci řízení (dodejky) :

Středočeský kraj, IČ 70891095, Zborovská 11, 150 21  Praha,

zast. Obermayer Albis-Stavoplan s.r.o. IČ 45787867,Ing.Jiří Kovařík, U mlékárny 290, 353 01 Mariánské Lázně

Město Lysá nad Labem, Husovo nám. 23, 289 22  Lysá nad Labem

účastníci územního řízení uvedení v ustanovení § 85 odst. 2 stavebního zákona

- veřejnou vyhláškou zveřejněním na úřední desce Krajského úřadu Středočeského kraje po dobu 15 dnů

 

 Toto rozhodnutí musí být vyvěšeno po dobu 15 dnů.

 

Vyvěšeno dne:  .....................................                      Sejmuto dne  .......................................

 

 

 

 

Razítko, podpis orgánu, který potvrzuje vyvěšení a sejmutí rozhodnutí.

 

 

 Dále se doručuje (dodejky)

2 x Městský úřad Lysá nad Labem, Husovo nám. 23, 289 22  Lysá nad Labem(v místě stavby) k vyvěšení

1 x Krajský úřad Středočeského kraje, odbor kanceláře ředitele  k vyvěšení

 

 

Městský úřad Lysá nad Labem, stavební úřad, Husovo nám. 23, 289 22  Lysá nad Labem

(oznámení o nabytí právní moci rozhodnutí + spis bude zasláno  SÚ následně)

 

spis KÚ, spis SÚ

 

• Školství
• Sport
• Zdravotní péče
  • dospělí
  • děti
  • specialisté
  • pohotovost
  • lékárny
  • veterináři
  • zubaři
• Firmy a služby
• Kultura
  • Kulturní akce
    • kino
    • kulturní a jiné akce
  • Kulturní památky
• Životní prostředi
  • Památné stromy
  • Významné prvky
  • Přírodní rezervace
  • Tiskoviny - brožury
  • Naučné stezky
  • Zámecký park
  • Akce v terénu
• Informační centrum

(c) Michal Vondráček