Kulturní památky

Pozoruhodné objekty MPZ

14.08.2008

Lysá nad Labem patří z hlediska historického i urbanistického vývoje k velice významným českým městům. Počátky Lysé spadají do raného středověku. Osada vznikla na křižovatce dvou důležitých cest, východozápadní, která vedla z Prahy do východních Čech a severojižní, z Českého Brodu na Benátky nad Jizerou. Nejstarší písemná zmínka o Lysé n. Labem je zaznamenána v Kosmově kronice a souvisí s dobou úmrtí knížete Oldřicha v roce 1034. Je velmi pravděpodobné, že zde již tehdy existovala ves. Z historických pramenů se k roku 1052 váže další událost spjatá s Lysou. Tehdy kníže Břetislav I. založil nedalekou staroboleslavskou kapitulu a ustanovil, že po smrti velmože Mutiše má kapitule připadnout i Lysá. Zřejmě zde již stával opevněný knížecí dvorec. K roku 1244 jsou zachovány písemné zprávy o kapli sv. Desideria, která se nacházela v dnešním klášterním areálu (zbořena byla při budování kláštera augustiniánů v roce 1737). Od konce 13. století městečko patřilo k věnným městům českých královen. Z této doby zřejmě pochází i část města jihozápadně od náměstí, odpradávna nazývaná Tržiště (v současné době nesprávně Stržiště). Původně to byla samostatná ves, situovaná při cestě od úpatí zámeckého vrchu k labskému přívozu u Toušně. Vedle Tržiště se na území dnešního města nacházely i další staré sídelní lokality. Na severovýchodě to byl tzv. Okrsek, kde archeologické průzkumy objevily slovanské pohřebiště a četné předměty z 15. a 16. století.

Důležitý zlom nastal v roce 1291, kdy královna Guta zavedla v Lysé emfyteutický systém (právní řád). Před počátkem 90. let 13. století Lysá byla již rozvinutější sídelní aglomerací, což dokládají tři sídliště pod zámeckým vrchem s rotundou sv. Desideria a se správním a hospodářským areálem (lokalita není známa). V roce 1291 došlo ke zřízení fary a zřejmě i farního kostela sv. Jana Křtitele se hřbitovem ve východní části protáhlého vidlicovitého náměstí (od roku 1741 byl užíván jen jako hřbitovní kaple sv. Barbory). V rozsáhlé a složitě uspořádané uliční síti vyrostla postupně zástavba převážně zemědělského charakteru. Z první poloviny 16. století pocházel kostelík (snad s funkcí zámecké kaple) Narození Panny Marie, který stával na zámeckém vrchu při staré rotundě. Základy kostela, zbořeného v roce 1737 současně s rotundou, byly odkryty archeologickým průzkumem v roce 1997. V roce 1548 se panství dostává do držení královské komory. Ve 2. polovině 16. století byl zdejší hrad přestavěn na renesanční zámek. V roce 1558 město postihl velký požár a následně třicetiletá válka. Toto období stagnace trvalo až do 1. třetiny 18. století, kdy došlo k výrazné urbanisticko architektonické proměně města i jeho okolí.

Ve 40. letech 17. století se majitelem panství stal generál Jan Sporck a po jeho smrti věhlasný František Antonín Sporck, kterému Lysá patřila v letech 1684-1722 a 1734-1738. Lysá se pod Sporckovým vedením opět pozvedla, a to na úroveň předních českých rezidenčních šlechtických měst. Spadá sem barokní přestavba zámku i zřízení okrasné zámecké zahrady s vynikající sochařskou výzdobou. V letech 1700-1704 vznikla při rotundě a kostelíku Narození P. Marie rezidence augustiniánů bosáků, kteří se v Lysé usadili v roce 1713. Ale již ve 30. letech 18. století byl na místě těchto církevních staveb postaven nový klášter s kostelem. Z let 1719-41 pochází i nový farní kostel sv. Jana Křtitele na severozápadním konci náměstí Bedřicha Hrozného, zřejmě podle návrhu Fr. M. Kaňky. Do tvůrčího víru byla zatažena i okolní volná krajina, kde vznikly velkolepé barokní komplexy pousteven s kaplemi, špitál, daňčí obora s letohrádkem na břehu Labe, lovecký zámek a další stavby, doplněné o vynikající sochařská díla.

Souběžně s velkolepými objekty financovanými vrchností, probíhala i přestavba měšťanských domů. Dřevěné domy byly nahrazovány kamennými novostavbami, do nichž byly často pojaty původní kamenné sklepy. Nové barokní domy byly většinou přízemní, někdy i patrové, často s trojdílnou disposicí. Kromě domu čp. 177 se žádný nezachoval v původní podobě. Barokní jádra však dodnes tvoří dispoziční základ většiny domů v centru města.

V roce 1751 zasáhl město velký požár, který postihl polovinu města. Následující období trvající až do poloviny 19. století přineslo výraznou proměnu zástavby města, při níž došlo k velkému nárůstu počtu domů, celkovému zahušťování zástavby a vzniku nových ulic a náměstí (např. Na Františku).

Za zmínku stojí, že kolem poloviny 18. století byla nákladem Anny Kateřiny Sweerts-Sporckové vystavěna škola, která stávala východně od kostela. V roce 1880 došlo k jejímu prodloužení o zadní křídlo. Na místě barokní školy a sousedního domu byla v roce 1895 postavena nová rozměrná neorenesanční budova. Zadní křídlo bývalé školy však zůstalo zachováno.

Vybudováním nové železniční tratě v roce 1874 se Lysá stala významným železničním uzlem. Zároveň do doby poslední čtvrti 19. století spadá zboření kostela uprostřed náměstí, terénní úprava a rozdělení náměstí do dvou úrovní (horní v Jungmannovy sady) a zboření klášterního chrámu v augustiniánském klášteře, který byl zato doplněn o dvě hospodářská křídla. Vybudována byla též nová kasárna a přestavěn pivovar v panském dvoře jihovýchodně od náměstí. 20. léta 20. století s sebou přinesla demolici vrchnostenského dvora včetně pivovaru, který patřil k základním pilířům urbanistického uspořádání města. Nově vybudována byla Nádražní třída, výpadová silnice na Litol a velké Husovo náměstí. S těmito urbanistickými zásahy souvisel velký rozvoj obytné zástavby a uliční sítě, který trval až do II. světové války.

DŮM ČP. 20

Dům čp. 20 je jeden z nejhodnotnějších původem barokních domů v Lysé nad Labem. Nachází se na severní straně dolní části náměstí Bedřicha Hrozného. Dům je jednokřídlý, jednopatrový, na pravoúhlém půdoryse. Jádro objektu pochází z 2. pol. 18. století. Na konci 19. století byl dům přestavěn v historizujícím stylu, jak dosvědčuje cenná neoklasicistní průčelní fasáda. Tehdy dům získal nové patro se stropy opatřenými bohatou štukovou výzdobou. Charakterizují ji sestavy geometrických zrcadel, rámovaných různě silnými bohatě profilovanými štukovými lištami. Citlivou kombinací barokních a klasicistních prvků v exteriéru i v interiéru vznikl velice zajímavý a působivý celek, reprezentující původní barokní maloměstskou zástavbu proměněnou v době historismu. V přízemí hlavní fasády byl ponechán barokní pravoúhlý vstupní portál s kamenným ostěním lemovaným lištou s uchy a kapkami (vpravo chybí). Fasáda prvního patra je členěna pilastry, horizontálním omítkovým kvádrováním, kordonovou, parapetní a profilovanou římsou, profilovaným ostěním oken rámovaným polovičními pilastry s ionskými hlavicemi a trojúhelnými frontony nad okny. Okna jsou rovněž z této doby a obsahují stojiny ve tvaru pilastrů s ionskými hlavicemi, volutami a květy.

Za pláštěm domu, jehož novodobě opravená omítka je v barvě sytého okru, se skrývá intaktně dochovaná trojdílná disposice původního barokního domu s ústřední chodbou (z exteriéru jsou tři vstupy do objektu, vedle hlavního vstupu jsou to dva postranní portály opatřené dřevěnými vraty). Místnosti přízemí jsou zaklenuty valenými klenbami s pětibokými a trojúhelnými výsečemi a křížovými klenbami. Stěny jsou pročleněny segmentově zakončenými výklenky. Barokní klenutí doplňují v přízemí i v patře objektu kvalitní dveře s tesařskou zárubní a kováním, pocházející z doby přestavby objektu.

DŮM ČP. 13

Řadový dvoukřídlý dům čp. 13, nacházející se v urbanisticky významné poloze v severní části náměstí Bedřicha Hrozného, patří k historicky i architektonicky hodnotným domům města. Pozoruhodný je však i po kulturní stránce v souvislosti se dvěma osobnostmi - MUDr. Rudolfem Jedličkou a MUDr. Františkem Tichým. Na památku proslulého rodáka R. Jedličky byla v přízemí mezi okny zasazena kovová pamětní deska ve tvaru pětiúhelníku s hlavou v profilu a s nápisem: PAMÁTCE/ UNIV. PROF./ MUDRA R. JEDLIČKY/ *21.II.1869 - 26.X.1926. Autorem pamětní desky je prof. Folkman. Otec Rudolfa Jedličky Dr. Michal Jedlička koupil dům v roce 1881 a působil zde do roku 1906. Dr. František Tichý provozoval lékařskou praxi v Lysé od roku 1905 až do roku 1945.

Objekt svým původem sahá do doby barokní. Po požáru v roce 1753 došlo k znovuvystavění domu a z této doby pochází zřejmě též valeně zaklenutá vstupní chodba v přízemí se dvěma páry pětibokých styčných výsečí. V roce 1845 dům opět zasáhl požár a následně se přistoupilo k stavebním úpravám, které změnily vnější vzhled budovy. Průčelí z této doby se však nedochovalo. Současný exteriér domu s kvalitní a v rámci regionu ojedinělou fasádou je z doby mladší. Kamenný vstupní portál je sedlový, v horní části s nestejnými rohy (pravý byl zřejmě poničen) a s profilovaným štukovým pásem. V supraportě je plasticky znázorněné domovní lékařské znamení, které je vymezeno oválem, v němž had omotává hůl. Barevné pojetí fasády je střídmé, z bílé omítky vystupují světle modré zdobné články (sokl, ostění oken, rustika, kordonová i podokenní římsy, květiny, plastické zrcadlo v rizalitu mezi sdruženými okny a reliéf sokola). Okna jsou původní, v přízemí i v patře se štukovým profilovaným ostěním. Patrová okna jsou obohacena v horní části plastického orámování stylizovanou vázou s květinou. U prostředního okna v patře byl v minulosti vybourán parapet a vsazeny prosklenné dvojité dveře se světlíkem. Dveře vedou na obdélný balkon se zdobným litinovým zábradlím, jež podpírají dvě dekorativně pojaté konzoly.

Ve východní části domu se nachází rizalit, jenž je členěn dvěma lisénami s kvádrováním. V přízemí i patře jsou sdružená okna s ostěním a meziokenní rustikou. Patrová okna jsou doplněna o suprafenestru se stylizovaným rohem hojnosti s květy a trávami. Rizalit vrcholí dvouetážovým štítem, rozděleným na dvě části. Širší spodní část má vykrojená křídla se stlačenými volutami. V nástavci uprostřed je plasticky ztvárněn letící sokol držící činky (sokolský znak). Na vrcholu je umístěna kovová korouhev s písmenem C nebo G. Střecha je sedlová, kryta alukrytem.

Interiér obsahuje vedle zmíněné valené klenby v přízemí také křížovou klenbu nad podestou schodiště a valenou segmentovou klenbu nad schodištěm, vedoucím od podesty do prvního patra. Ve 20. století došlo k některým úpravám komunikačních prostor interiéru domu (výměna dveří, táflování stěn podél schodiště). Z 20. let 20. století pocházejí též čtyři sádrové reliéfy se sokolskými a legionářskými náměty na chodbě přízemí a v patře. Interiér nebyl ještě zcela prověřen.

Za zmínku stojí též severní dvorní fasáda, ve které předstupuje v úrovni prvního patra celodřevěná pavlač podepřená štíhlými kovovými pilíři. V západním křídle budovy vyniká jednoduchý pískovcový portálek s lištou a malým kruhovým nadsvětlíkem s mřížkou.

RADNICE

Jedním z nejvýstavnějších domů v historických městech bývala radnice. Nejinak tomu bylo i ve městě Lysá nad Labem, které reprezentovala stará budova radnice a svou výstavností poukazovala na dům nejpřednější ve městě. Zdejší radnici po architektonické stránce můžeme považovat za skvost města, který svou hodnotou přesahuje hranice Lysé nad Labem.

Původně radnice stávala v jihozápadním koutu náměstí Bedřicha Hrozného, na místě domu čp. 265. Byl to měšťanský dům, který si obec upravila k radním účelům. Ve 40. letech 18. století však dům zakoupila vrchnost a přemístila sem chudobinec z Karlova. Měšťané tehdy začali uvažovat o vybudování nové reprezentativní radnice na východním konci severní strany Husova náměstí, naproti obdélnému předdvoří panského dvora, který dnes již neexistuje. Vlastní výstavba radnice byla realizována v letech 1746-1747 v pozdně barokní podobě.

Budova radnice je patrový dům obdélné disposice s dominujícím podloubím. Podloubí je zaklenuto v západní části třemi poli křížové klenby, na východě valenou klenbou s trojúhelnými výsečemi. Ve střední ose hlavního průčelí jsou osazeny v pískovcovém ostění hodnotné vstupní dveře, skládané v dolní části do kosočtverce, v horní polovině paprskovitě. Fasáda je členěna soklem, vodorovným plastickým pásem mezi patry a profilovanou podstřešní římsou. Barevné pojetí průčelí je záměrně výrazné - omítka žluté barvy, oblouk podloubí, jižní nároží a plastické části barvy červené. Střecha je sedlová, krytá taškami a opatřena vikýři otevřenými do náměstí.

K východnímu průčelí domu přiléhá klenutá brána s pískovcovým ostěním. Na vrcholku brány stávala pískovcová socha ochránce města před požárem sv. Floriána, která je v současné době umístěna v sále požární zbrojnice.

Památkově hodnotný je vedle honosného exteriéru též interiér, a to zejména křížovými a valenými klenbami s trojúhelnými a pětibokými výsečemi v přízemí i patře. V patře se nachází též místnost, která je vyzdobena štukovým stropem. Budova staré radnice je v patře propojena s novodobou přístavbou městského úřadu. Z přízemí sem byly přemístěny cenné dveře z 1. poloviny 19. století, pobíjené plechem.

Radnice je státem chráněnou kulturní památkou.

DŮM ČP. 177

Za památkově nejhodnotnější dům města je považován dům čp. 177, který se nachází na nároží dolní části náměstí Bedřicha Hrozného a Husova náměstí, naproti domu čp. 20 a radnice.

Na místě nynějšího domu stávala původně dřevěná chalupa, která je v pramenech zmiňována ještě roku 1654. Zděné jádro domu sahá svým původem do počátku 18. století, a ze starých dokumentů se dozvídáme, že byl využíván jako hostinec. Kulturně historickou zajímavostí je, že se zde před polovinou 18. století údajně zastavili po bitvě u Kolína pruští princové Jindřich a Vilém. V roce 1751 postihl dům požár a následně se přistoupilo k další přestavbě. Tuto pozdně barokní etapu dokládají zejména valené klenby s pětibokými výsečemi a některé další pozoruhodné detaily. V pořadí třetí přestavba se uskutečnila mezi léty 1842-1850. Tehdy bylo severní křídlo prodlouženo o západní trakt a hmota doma byla sjednocena valbovou střechou. V této části disposice se zachovala archaická konstrukce černé kuchyně s trámovým překladem, tzv. mandrholcem. Rovněž fasáda domu zdobená lizénami spadá do této pozdně klasicistní přestavby. K roku 1872 se dochovaly zmínky o tom, že se v domě provozovala živnost hostinská a řeznická. Dále se uvádí, že v domě byla po 32 let důstojnická jídelna a v 1. poschodí čítárna. Na dvoře stávala maštal pro pět koní, kterou užíval zdejší rytmistr.

Dům je patrový, dvoukřídlý se severním a východním křídlem. V interiéru přízemí stojí za pozornost mázhauz (velká síň, sloužící jako prostor komunikační a pracovní), který je zaklenutý valenou klenbou s trojúhelnými výsečemi. Navazující místnosti jsou klenuty valenými klenbami s pětibokými výsečemi. Nejpozoruhodnějším historickým prvkem přízemí je pravoúhlý kamenný portál s ostěním, lištou a uchy. Do portálu jsou vsazeny cenné dveře s kováním, které patří k původnímu zařízení domu. Dveře jsou dřevěné pobité plechem, který je zdobený pásky a růžicemi (zachována je pouze jedna). Vedle portálu s vzácnými dveřmi je vstup do valeně sklenutého sklepa, nejstarší části domu. K hodnotným detailům prvního patra (které se projevuje z vnějšího pohledu jako zvýšené přízemí) patří trámový záklopový strop, původní šestitabulková okna a chodba zaklenutá valenou klenbou s původní kamennou podlahou. Chodba byla zřízena zřejmě až dodatečně v pozdně barokní přestavbě. Půdní prostor uchovává vedle klasicistního krovu z přelomu 18. a 19. století také zajímavé stavební články, dokládající nejstarší barokní vývojovou etapu. Jedná se o špalety původních okenních otvorů s pozůstatky záklenků a interiérové omítky na stěnách. Západní trakt severního křídla obsahuje vedle zmíněné černé kuchyně také trámový záklopový strop s latičkami v patře.

Dům byl přednostně zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek.

DŮM ČP. 441

Na východní straně náměstí Bedřicha Hrozného stojí po architektonické stránce méně výrazný dům čp. 441, který historické bohatství skrývá z velké části v interiéru. Na severní straně sousedí s areálem evangelické fary a na jižní s budovou muzea Bedřicha Hrozného. Objekt byl postaven jako zájezdní hostinec zřejmě ve třetí čtvrtině 18. století. Na katastrálním plánu z roku 1842 je zde zakresleno zděné stavení ještě s odlišným dvorním křídlem. Dům je patrový, dvoukřídlý, s disposicí v podobě písmene L. Vnější fasáda domu byla stavebními úpravami značně pozměněna a ztratila původní ráz. Břízolitová omítka je založena na střídání horizontálních pásů žluté a šedé barvy. Horní část fasády je zdobena zubořezem. Průčelí je pročleněno čtyřmi okenními osami, z nichž v patře jsou neoklasicistní okna s kovovou dekorativní mřížkou a v přízemí novodobá. Ve druhé ose ze severní strany je zasazen pravoúhlý kamenný portál. Vstupní dveře jsou dvoukřídlé se světlíkem a s vyřezávanými klasicistními slunci, poloslunci a kosočtverci. Pozoruhodný kamenný portál s hlavními dveřmi poukazují na historický původ domu a přivádějí nás do zčásti zachovaného původního interiéru s celou řadou hodnotných detailů. Za dveřmi se nachází ústřední dlouhá chodba, ze které jsou přístupné jednotlivé místnosti přízemí. Klenba je v přední části chodby valená s trojbokými výsečemi, v zadní křížová. Ostatní místosti jsou zaklenuty křížovými klenbami s hřebínky a valenými klenbami s trojbokými výsečemi. Typické jsou i segmentové výklenky. Zachovány jsou zvětšiny i výplňové dveře s klikami a tesařskou zárubní. Velmi hodnotné jsou barokní dvoukřídlé dveře s původním kováním, které se dochovaly při vstupu na dvůr. Na dům navazuje hospodářský dvůr s chlévy, konírnou a stodolou. Za pozornost stojí i další historické dveře hospodářských objektů. Z pohledu ze dvora vyniká mohutný opěrný pilíř při jihozápadním průčelí. Na něj navazuje jižním směrem brána, která je do náměstí otevřena stlačeným obloukem s klenákem a do dvora pravoúhlou vpadlinou pro vrata. Vrata jsou novodobá završená půlsluncem.

KOSTEL ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ

Znamenitou církevní památkou, která svým významem přesahuje hranici města Lysé nad Labem, je modlitebna Českobratrské církve evangelické. Je umístěna na východní straně náměstí Bedřicha Hrozného v areálu evangelické fary. Základní kámen ke stavbě byl položen v roce 1787 a do dvou let byla tolik očekávaná modlitebna dokončena. V několika zajímavých detailech se stavba odlišovala od současného stavu. Tehdy se vstupovalo do kostela dveřmi, které se nacházely pod levým oknem jižního průčelí. Také šindelová střecha nebyla opatřena ještě štíty a v interiéru Stůl Páně stál uprostřed podélné stěny, kterou obklopovaly lavice uspořádané do podkovy. Dostavba modlitebny musela být z důvodů budování fary (tehdy v blízkosti jihozápadního rohu kostela) na několik let odložena a proběhla teprve v polovině 90. let 18. století. Z následných stavebních úprav nás písemné zprávy informují o podbití stropu a vystavění kruchty. Nedlouho poté se přistoupilo k výstavbě schodiště a položení pískovcové dlažby. V roce 1801 Václav Tržický z Litole věnoval chrámu kazatelnu a roku 1803 přibylo i dvanáct kostelních lavic, jako dar od hraběte Filipa Sweerts-Sporcka. Bohužel mobiliář značně utrpěl v souvislosti s požárem v roce 1837. Tehdy z protipožárních důvodů byla západní strana střechy opatřena zděným štítem. Poslední nejdůležitější a nejvýznamnější přestavba chrámu byla realizována v roce 1907 za kazatele Karla Hodače. Autorem projektu byl Ing. Pruckner z Nymburka.

Modlitebna je orientovaná stavba obdélného půdorysu. Plochy pláště jsou tónovány bílou barvou, architektonické články světlým okrem a sokl šedou barvou. Fasádu zdobí pilastry a profilovaná korunní římsa. Podélné strany lodi člení tři páry obdélných oken, v jižní straně lemovaných páskovou šambránou s uchy, kapkami a klenákem v okenní ose, který se dotýká pásu horního rámu. Protilehlá severní strana je tvořena pouze lizénovými rámy a okny bez šambrán. Západní i východní průčelí je zakončeno štítem s volutovými křídly, který vrcholí trojúhelným frontonem. Plocha štítu je členěna dvěma pilastry a uprostřed prolomena kruhovým oknem v šambráně. Na západní straně je štít zvýrazněn plastikou kalicha. Toto průčelí vyniká vzhledem k dekorativně pojaté předsíni pravoúhlého půdorysu před vstupem do kostela. Portál s půlkruhovým záklenkem je lemován dvěma polosloupy, podpírajícími římsu krytou stříškou. Průčelí předsíně je završeno štítem, jehož střed vyplňuje štukový reliéf rozevřené Bible s kalichem. Po stranách štítu se nalézají dvě klasicizující vázy. Protějšek západní strany je střídmější. Východní průčelí směřující na budovu fary je členěno pouze pilastry. Střecha je sedlová, krytá taškami a hřebenáči. Movité zařízení interiéru je jednotné a tvoří jej dřevěný nábytek s vyřezávaným dekorem a opatřeným druhotným nátěrem hnědobéžové barvy. Mobiliář je klasicistní, vysoké umělecko řemeslné hodnoty.

FARA ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ ĆP. 442

K pamětihodnostem města patří také budova evangelické fary, která je úzce spojena se jménem světového významu - Bedřichem Hrozným. Fara je součástí celého areálu Českobratrské církve evangelické a nachází se na jeho východní straně. Na západní straně areálu nalezneme modlitebnu, na severní školu a na jižní pak hospodářské objekty. Historicky nejstarší z výše zmíněných staveb je právě objekt fary, který svým původem sahá do doby barokní. Přízemí fary obsahuje barokní jádro s typickou trojdílnou disposicí, klenutím i segmentovými záklenky a výklenky. Teprve v roce 1865 byl tzv. Heidův dům zakoupen evangelickou reformovanou církví lyskou (za faráře Josefa Procházky), která ji začala užívat pro farní účely. Do roku 1870 bylo přistaveno patro, které sloužilo jako byt a v přízemí byla založena třída evangelické školy (konfesijní).

Dům je jednopatrový, pravoúhlé disposice, se soklem vyrovnávajícím svažitý terén. Hlavní východní průčelí je o pěti okenních osách, ve třetí ose se nachází vstupní obdélný pískovcový portál. Hlavní dveře jsou dřevěné, výplňové s klasicistními motivy sluncí. Plochu fasády nad portálem symbolicky zdobí kovový reliéf kalicha uprostřed rozevřené knihy. Pod ním upoutává příznačný nápis „SBOR ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ“, pod nímž se nachází ještě obdélná kovová pamětní deska, připomínající slavného rodáka Bedřicha Hrozného. Fasáda domu je členěna průběžnou římsou a pásy bíle natřené omítky mezi okny. Převažující barva fasády je světle zelená. Jižní průčelí je o čtyřech okenních osách, kde okna rámují bíle malované šambrány. Na toto průčelí nasedá jeden z pilířů brány, ve které jsou zasazena kovová bohatě zdobená trojkřídlá mřížová vrata s letopočty 1781 a 1881 (druhotné umístění). Západní průčelí orientované do dvora má směrem na jih jednu okenní osu s bíle malovanými šambránami. Na severní straně nasedá na hmotu objektu zděný pilíř s obloukem, který nese dřevěnou pavlač.

Interiér obsahuje hodnotné vstupní dveře s nadsvětlíkem a původním kováním ve výklenku zakončeném segmentovým obloukem. Dveře vedou do ústřední chodby, dlouhé plochostropé místnosti, která na protilehlé straně končí dveřmi do dvora. I tyto dveře jsou původní a velmi cenné po stránce umělecko řemeslné a stejně jako předešlé jsou zasazeny do výklenku završeného segmentem. Ostatní dveře se zdobenými klikami jsou rovněž zachovány. Sklep na severozápadě je klenutý valenou klenbou s trojúhelnými výsečemi. V zadní části sklípku se nachází sedlový portál. K památkově nejcennějším prvkům vstupní chodby přízemí patří pravoúhlý portál s ušima (zřejmě ještě rané baroko). Nachází se v zadní části chodby na severní straně. Krov je novodobý, a střecha valbová krytá taškami.

V roce 1979, když byl zrušen evangelický hřbitov, přemístili členové náboženského sboru církve některé náhrobky na pozemek u evangelického kostela. Přenesen byl původní pomník z hrobu rodiny Hrozných, kde byl pochován farář Václav Hrozný (farářem od 1876 do 1896), jeho syn Bedřich a další členové rodiny. Další náhrobek se váže k Františku Filipy (farářem v letech 1859-1861), což byl nejvyšší představitel této církve v Čechách. Nachází se tu také náhrobek faráře Josefa Procházky (působení v letech 1862-1876), faráře Karla Hadače (v letech 1896-1927) a jeho rodiny, bývalého majitele lyského panství Angličana Wiliama Andrewse (+1886), měšťana Antonína Bergra (+1859), Tacheci (+1878) a Max. Rigel (+1828).

KATOLICKÁ FARA ČP.7

Dům je patrový, obdélného půdorysu, umístěný západně od kostela sv. Jana Křtitele. Hlavní východní průčelí orientované ke kostelu má pět okenních os, z nichž v přízemí na místě třetí se nachází zdobný vstupní portál. Severní a jižní průčelí jsou o čtyřech okenních osách. V západním průčelí v přízemí uprostřed je pouze jedno okno, které směřuje do chodby. V patře pak dvě okna odpovídající druhé a třetí okenní ose východního průčelí a jižně menší okénko. Okna jsou rámována šambránami s jednoduchou podokení římsičkou. Vedle kamenné podezdívky, soklu a plasticky orámovaných oken se ve fasádě vyskytuje také průběžná patrová římsa a profilovaná korunní římsa. Fasáda je nově upravená a je barvy světlého okru. Střecha je stanová, kryta taškami.

K hlavnímu vstupu vede schodiště. Portál je pravoúhlý, uprostřed s klenákem a obdélným vyskleným nadsvětlíkem. Po stranách ostění se nacházejí svazkové pilíře se soklíky, které nesou trojdílné kladí s hladkým vlysem. Vlys je po stranách rámován triglyfy. Barokní dveře jsou dvoukřídlé, skládané do kříže, s prkny směřujícími doprostřed. Zajímavý je dveřní úchyt s kovaným štítkem.

Na původem barokní objekt v přízemí interiéru upozorňují valené klenby s pětibokými výsečemi a četné segmentové záklenky. Dveře vesměs pocházejí z přestavby domu, která se uskutečnila někdy na přelomu 19. a 20. století. Dlažba chodby je zhotovená z pískovce. Místnosti mají zachovánu dřevěnou prkennou podlahu.

Do sklepa je vstup dveřmi, osazenými v segmentovém záklenku. Prostor nad pískovcovým schodištěm je zaklenut dosti vysokou segmentovou klenbou. Samotný sklep o dvou místnostech je v přední části zaklenut valenou klenbou s pětibokými výsečemi. Podlaha je hliněná. Směrem na sever je průchod s pískovcovým ostěním s osazením do nižšího sklepa s valenou klenbou se segmentovým záklenkem. Podlaha je složena z cihel.

Celé patro domu je plochostropé, s výskytem segmentových záklenků oddělující schodiště a přímých záklenků oken a dveří. Dveře z prostoru schodiště na chodbu a dveře, které vedou na dvůr jsou z konce 19. století. Schody na půdu jsou dřevěné, kromě horních dvou cihlových. Na podestě pod schody jsou položeny pálené dlaždice, na půdě mazanice. Krov je založený na obdélníkové stolici, která je vzpírána šikmými vzpěrami souběžnými s krokvemi.

Do areálu fary patří též kolna, stodola, stáje a ohradní zeď.

Po kulturní stránce stojí za pozornost zmínit se o významných osobnostech, spjatých s budovou fary římskokatolické církve. V 1. pol. 19. století zde působil za děkana Josefa Fialy kaplan Václav Krolmus, známý vlastenec a buditel národa. Rozdával po městě české knihy i přes odpor děkana a rovněž kázal v českém jazyku. V roce 1892 byla lyská fara povýšena na děkanství. Od prosince 1903 nastupuje katecheta P. Josef Vojáček, populární historik, vědec, spisovatel, hudebník i autor mnoha církevních skladeb. P. Josef Vojáček byl čestným občanem Lysé nad Labem. V době nacistické okupace byl zdejším knězem Bohumil Jurečka, vzácný a obětavý vlastenec.

DŮM ČP. 253, NA FRANTIŠKU

Kubizující rozměrný dům čp. 253 se nachází v místě zvaném Na Františku, jižně od náměstí Bedřicha Hrozného. Před domem je prostranství s parkem, jemuž dominuje barokní socha sv. Františka. Dům čp. 253 představuje velice zajímavou ukázku kvalitní architektury vzniklé před první světovou válkou, nepřekračující svým významem hranici regionu. Na místě domu stávaly lázně, které zanikly někdy v polovině 19. století. Dochovala se zmínka, že bezprostředně po zrušení lázní majitel domu tesař Knebl skladoval v domě původní dřevěné vany. V roce 1879 zde žil Jan Knebl, kterého vystřídal v roce 1912 jeho syn Bohumil Knebl. Jak upozorňuje pamětní deska vložená do hlavního průčelí, novostavbu provedla stavební kancelář Bohumila Knebla. Není zde uvedeno datum výstavby. Ze starých záznamů víme o staviteli pouze to, že zemřel otravou krve po vytrženém zubu. Po něm v r. 1928 dědila vdova Emilie. Zároveň se uvádí, že dům byl vystavěn do I. poschodí.

Dům je nárožní, dvoupatrový, obdélného půdorysu. Průčelí má základ symetrický, avšak v několika detailech je rovnováha porušena (směrem na jih je průčelí delší o jednu okenní osu oproti straně severní a obsahuje vikýř). Čelní průčelí je o osmi okenních osách. V přízemí se nacházejí dva kubistické portály, jeden ve třetí ose z jižní strany (vstup do objektu) a druhý ve druhé ose ze severní strany (okno). Portály jsou tvarově shodné a stylově se blíží ke kubistickým architektonickým detailům J. Gočára. Na kubismus poukazuje také rozměrný trojúhelný štít, pod kterým je vymezena plocha průčelí o pěti okenních osách. Plochu vertikálně zakončují arkýře opatřenými vlastní stříškou, v jejichž dolní části jsou právě zmíněné portály. Samotný štít představuje druhé patro objektu se třemi okny, z nichž prostřední je širší a postranní jednoduchá. Nadokenní římsa sjednocuje všechna tři okna. Nad podélným prostředním oknem se nachází suprafenestra s půlkruhovým výklenkem. Nad výklenkem omítka lehce ustupuje v prostoru vymezeném trojúhelníkem se seříznutými stranami (zmenšením kopíruje tvar štítu).

Méně výstavné je západní průčelí orientované do dvora. Hmoty domu je ubráno v balkónové části nad vstupem do dvora. Za zmínku stojí i severozápadní průčelí, kde je umístěn vstupní portál zcela jiného charakteru než hlavního průčelí. Supraporta vystupuje z omítky a je zakončena obloukem.

V interiéru se zachovala místy původní dlažba, velice zajímavé schodiště s kovovým zábradlím a přičleněným zdobným sloupkem čtvercového půdorysu s motivy kosočtverců a ondřejských křížů. Zábradlí schodiště s dřevěným madlem je zdobeno střídajícími se motivy kosočtverců vyplněných čtvercem a prázdnými poli. Původní jsou vstupní dvoukřídlé dveře s oválem v obou křídlech (původně prosklené oba, dnes pouze jeden). Dveře jsou završeny obloukem, vyplněným skleněnými tabulkami (světlík). Ze vstupní chodby do prostoru schodiště vedou velmi kvalitní dveře, které jsou dvoukřídlé zvětšiny prosklené, s dvoukřídlým nadsvětlíkem, obsahujícím 16 skleněných tabulek. Za pozornost stojí i další původní dveře a okna.

CIHELNA

Na západním okraji města pod návrším, kde se kdysi vypínala královská vinice, se nachází tzv. Švejdova cihelna. Je zde zachován objekt kruhové pece, který je situován uprostřed areálu a dále kolna na sušení cihel na východní straně cihelny. Kolny kdysi stávaly po obvodu cihelny, ze kterých se zachovala do dnešních dob pouze jedna. Je pilířové konstrukce se sedlovou střechou. Zachování kolny není možné, neboť se nachází v neutěšeném havarijním stavu. Budova pece je obdélného půdorysu o rozměrech 10 x 30 m s původním vnitřním uspořádáním s valeně klenutým prostorem peciště a obloukově sklenutými vstupy pro zavážení cihel. V klenbách komor se dochovaly topné otvory, kam se sypal uhelný mour. Kanály pro odvod kouře jsou vedeny pod podlahou přes střední zeď do osmibokého komína, který je umístěn v čele budovy. Na půdě budovy pece zůstal zachován též mechanismus pro regulaci odtahu kouře.

Švejdova cihelna reprezentuje menší typ kruhových pecí, ve kterých se pálilo jedním ohněm. Kruhová pec o 12 komorách pochází z poslední čtvrtiny 19. století a je intaktně zachována bez výraznějších pozdějších zásahů. Budova pece cihelny je kulturní památkou chráněnou státem, a ve středních Čechách zatím jedinou technickou památkou tohoto druhu. V minulosti v této lokalitě stávaly dvě cihelny. Vedle Švejdovy to byla Lajnerova cihelna, ze které zůstal stát pouze kruhový komín. Ve městě Lysé nad Labem stávaly dále Šporkova cihelna u Obory, Sládečkova cihelna z roku 1860, cihelna J. Veselého a Leitenbergerova parní cihelna na různobarevné cihly z písku, vápna a cementu z roku 1900 (na východním konci nádraží).

POMNÍK PADLÝM ZA 1. SV. VÁLKY

Pomník se nachází v parku v dolní části náměstí Bedřicha Hrozného. Je tvaru komolého trojbokého jehlanu. Na podstavci je nápis: Svým bratřím padlým, zemřelým a nezvěstným za světové války věnuje vděčné občanstvo. V horní části pomníku kol dokola obíhá nápis: Zemřeli, ale žijí. Přední čelní strana obsahuje reliéf ženy s pozvednutýma rukama nad jejíž hlavou letí holubice s lipovými listy v zobáčku. Pod holubicí je rok ukončení světové války 1918, přičemž číslice 19 je pod pravým křídlem a 18 pod levým křídlem holubice. Vedle reliéfu ženy jsou zobrazeny zleva snop s obilím a srpem, zprava lipové ratolesti. Ve spodní části jsou zachyceny tři kříže, nad levým je nápis FRANCIE, nad prostředním RUSKO a nad pravým ITALIE. Na dvou zadních stranách je seznam 40 osob padlých, 66 zemřelých a 19 nezvěstných, celkem tedy 125 lidí. Kromě základu je pomník zhotoven z čistého mramoru.

V březnu roku 1921 vznikla při osvětové besedě komise pro postavení pomníku padlým za první světové války. 6.7.1921 byl položen základní kámen v Jungmannových sadech (nyní náměstí B. Hrozného) a do základů byla vložena skříňka se zvláštní upomínkou napsanou na pergamenovém papíře. K odhalení pomníku došlo 7.10.1923. Autory jsou sochař Rudolf Březa (1888 – 1955, studium UMPRUM v Praze u prof. Suchardy) a pražský architekt Ing. Jaroslav Rössler (1886-?, studium UMPRUM v Praze u J. Kotěry a AVU ve Vídni u B. Ohmanna). Kamenickou práci provedla firma A. Komárek z Letovic. Pomník je velmi kvalitní a hodnotné dílo, poukazující svou formou na jednoho z žáků významného architekta J. Kotěry.

DŮM ČP. 265. MUZEUM BEDŘICHA HROZNÉHO

V horní části náměstí Bedřicha Hrozného na jeho jižní straně stojí historický dům, ve kterém je vedle dalších institucí umístěno i městské muzeum Bedřicha Hrozného.

Původně zde bývala radnice, domek se šatlavou a pranýř. Při velkém požáru roku 1751 radnice vyhořela. Následně došlo k nové výstavbě domu. Tehdy si zde vrchnost zřídila špitál, který fungoval až do jeho zrušení v roce 1805. Roku 1789 byla v domě založena Janem Stejskalem první světská lékárna. Lékárna v objektu zůstala do roku 1873, kdy byla přemístěna do domu s čp. 22 na náměstí Bedřicha Hrozného. Zrod samotné muzejní činnosti v Lysé nad Labem se datuje k počátkům 90 let 19. století, kdy nejprve vznikl při spolku Čtenářské jednoty muzejní odbor, který se po roce svého působení osamostatnil s počtem 22 členů.

V roce 1909 dům zakoupila obecní spořitelna. Od roku 1912 Městské muzeum v Lysé nad Labem sídlilo v budově Městského úřadu – ve staré radnici. Roku 1951 získalo muzeum v budově spořitelny velkou místnost v přízemí a dvě malé přes chodbu a do roka sem byly přeneseny ze staré radnice veškeré sbírky. V 60. letech 20. století se muzeum stává Pobočkou Polabského muzea v Poděbradech a od roku 1951 nese čestný název Muzeum Bedřicha Hrozného. Na počátku 70. let 20. století expozice regionální historie byla zrušena a vznikla stálá pamětní síň Bedřicha Hrozného. Rekonstrukce dosavadní síně se uskutečnila v roce 1978 v souvislosti s blížícím se 100. výročím narození slavného orientalisty a 6. května 1979 proběhlo její slavnostní otevření. Současná exposice pochází z roku 2002.

Dům čp. 265 je přízemní čtyřkřídlé stavení, obklopující vnitřní dvůr. V hlavním průčelí má mírně předstupující a převyšující střední patrovou část. Postranní přízemní části mají valbové střechy kryté dvojitě kladenými bobrovkami. Patrová část je zakončena mansardovou střechou, kterou zdobí vikýř s okénkem završeným obloukem, klenákem, volutovými křídly a římsou, kopírující ve středové části okénko. Přízemní části severního průčelí jsou dvouosé, vyvýšený střed domu je o pěti okenních osách. Dům se soklem je členěn podokenními římsami, průběžnou patrovou římsou a profilovanými podstřešními římsami. Okna jsou lemována hladkými rámy s lištou. Hlavní dvoukřídlé a výplňové dveře jsou vsazeny do pískovcového pravoúhlého portálu s ostěním, zvýrazněným plastickým maltovým rámcem a světlíkem (v přízemí na místě třetí okenní osy vyvýšené části). Z exteriéru v prostoru vnitřního dvora stojí za pozornost pavlač, která je podklenutá pěti segmenty a pravoúhlý pískovcový portál s lištou při vstupu na dvůr. Na jižní straně dvora se nachází průchod do zahrady, který je zaklenut valenou odsazenou klenbou.

Interiér (přízemí i patro) obsahuje celou řadu původních detailů. Objevují se zde četné valené odsazené klenby s pětibokými výsečemi, segmentové výklenky a záklenky na stěnách a místy i původní dveře. Za zmínku stojí dveře do dvora, které jsou již zmodernizované, ale obsahují dva staré zdobné šupáky (18. století). V severním křídle se nacházejí historické dveře se čtyřmi výplněmi dělené křížem s kruhovými výřezy horních výplní. Nade dveřmi je oválný otvor.

Do rozměrného sklepa (západní část domu) je vstup klenutý segmentem. Schody patrně bývaly dubové, dnes jsou původní pouze čtyři.V místnostech sklepa se skrývají vedle dalších zajímavých detailů valené klenby a segmentová sklenutí. Některé prostory sklepa byly v minulosti zazděny. Barokní budova muzea Bedřicha Hrozného patří k památkově i kulturně nejhodnotnějším domům ve městě.

VILA CUKROVARU (VILA GENERÁLNÍHO RADY BENIESE) V LITOLI

Architektonickým skvostem přesahující nejen hranici regionu, ale bez nadsázky i českého státu je vila cukrovaru v Litoli. Tato velice hodnotná kubistická stavba byla projektována Ing. Emilem Králíčkem v roce 1912 pro generálního radu Jindřicha Beniese. Vysoce reprezentativní dům byl obklopen rozlehlou zahradou, ze které se do dnešních dnů zachovala jen část. Rovněž i sousední cukrovar byl pro havarijní stav zbourán a na jeho místě vzniklo rozsáhlé parkoviště.

Dům je jednopatrový, důmyslně koncipovaný, hýřící bohatostí architektonických detailů. Vedle pilastrů jsou to plastické pásy kubizujícího dekoru, masivní plasticky zdobené sloupy u vstupu ze severní strany domu, balkony, terasy a místy okna tvaru šestiúhelníku kopírující převažující dekor architektury. Fasáda je tvořena hrubozrnnou omítkou hnědorůžové barvy v kombinaci s cihelnými prvky (pilastry, výrazným soklem, členitými terasami).

Vstup do obytné části domu je ze západní strany, kde schody dolů vedou do suterénu. Ústřední místnost suterénu tvoří hala se čtyřmi pravoúhlými sloupy. Bývala zde kuchyň, komora, spíž, přípravna, sklad potravin, umývárna, místnosti pro uskladnění vína, prostor ústředního topení a tři menší místnosti pro služebné. Do přízemí, nejvýstavnější části domu, je vstup ze strany severní. Pozoruhodnou vstupní chodbou se dostaneme do haly, kde dominují čtyři sloupy o čtvercovém půdorysu. Sloupy jsou v horní polovině bohatě zdobené plastickým kubistickým tvaroslovím (podobně jako sloupy při vstupu severního průčelí, ale v detailech se odlišují), v dolní části bývalo dřevěné obložení se střídmě vyřezávaným dekorem. Prostor vymezený sloupy má ve stropu tvar osmiúhelníku, kde býval otevřený průhled až na střechu. V hale je zachováno dřevěné obložení stěn. Samotný strop haly je po obvodu sloupů členitý plastickými pravoúhlými pásy. Směrem na jih je vstup do bývalého obývacího pokoje a jídelny. V těchto místnostech se zachovaly dveře a podokenní mřížky zakrývající topení. Z obývacího pokoje se vcházelo do pánského pokoje. Prosklené dveře jsou původní a typické je i výrazné profilování okraje stropu. Další menší místnosti přízemí sloužily jako jídelna, přípravna, prostor schodiště do patra, šatna, místnost pro služku a toalety. V patře ústředním prostorem je opět hala s galeriemi.Uprostřed severní strany se nachází schodiště, ze kterého je vstup na balkon se třemi okny ve tvaru šestiúhelníku. Původní majitel měl v patře šatnu, místnost pro služku, lázně osvětlené šestiúhelnými okny a pokoje se vstupem na balkon. Ve zděném přístavku na střeše se nalézá prostor schodiště a dvě menší místnosti (na každé straně jedna). Uprostřed rovné střechy je skleník ve tvaru trojúhelníku, v němž je patrný půdorysný tvar haly. Dekorované sloupy vedou až zcela nahoru a je zde viditelná svrchní konstrukce.

Architektonický kubismus je českým fenoménem. Emil Králíček (1877-1930) patřil k nejvýraznějším osobnostem české secese, a to zvláště v pozdním období. Jako jeden z prvních architektů uplatnil ve svých projektech kubistické prvky. Až do nedávné doby byl zcela neznámý, neboť projekty pro Blechovu firmu si nemohl sám podepisovat ani publikovat. Je autorem celé řady významných domů v Praze, např. paláce Diamant na nároží Spálené a Lazarské ulice.

Spolupráce: Mgr. Petr Vácha, Mgr. Markéta Bojarová, PhDr. Václav Všetečka,

městský úřad Lysá nad Labem a Muzeum Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem